Finanční náročnost výsluh na rozpočet zvyšuje i relativně vysoký počet dobře placených generálů a plukovníků napříč bezpečnostními sbory, a to hlavně ve srovnání se zahraničím.
Vládní většina ve Sněmovně – přes odpor opozice i bývalých koaličních partnerů – prosadila svoji, nutno dodat, že přísnější než původně navrhovanou, verzi důchodové reformy.
rakticky v hlavním městě neexistuje nikdo, kdo by neměl vůz a to včetně nemluvňat. O tom, že počet aut výrazně překračuje počet parkovacích míst, nepochybuje nikdo.
Tuzemská ekonomika neroste a na obzoru není nic, co by naznačovalo změnu. A tak jediné, co zbývá je, koupit si brambůrky a napjatě sledovat projednávání rozpočtu, který (naši) budoucnost dávno vzdal.
Pokud dojde ke změnám v systému důchodového pojištění, které poněkud zmatečně a za mnoha probíhajících změn plánuje vláda Petra Fialy, systém bude udržitelnější z hlediska rozpočtu. Nic víc, nic míň.
Když si člověk vzpomene na úkoly, které sama sobě uložila vláda Petra Fialy (ODS) a pak se podívá na schválený návrh rozpočtu na příští rok, nemůže se přestat smát. Je to ovšem poněkud hořký smích.
Vezměme si třeba penzijní reformu. V roce 2011 prosadil tehdejší ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09) penzijní reformu, která mimo jiné počítala s nekonečným navyšováním věku.
Německo, náš nejdůležitější obchodní partner, očekává v příštích letech jen nepatrný růst ekonomiky. Řeší přitom stejné problémy jako Česko, mezi něž patří stárnutí populace či energetická krize.
Můžeme si dovolit schodek 230 miliard korun? Jako první se tato otázka nabízí při pohledu na státní rozpočet na příští rok, který ministerstvo představilo o půlnoci ze soboty na neděli.
Dosažené vzdělání bylo a je v Česku podmíněno socioekonomickým postavením rodiny – na tom se bez ohledu na množství peněz v systému nemění vůbec nic. Naopak se rozdíly pouze prohlubují.
Informační systém, ve kterém pracují stavební úřady, se dočkal aktualizace. Změny prosazené vicepremiérem Ivanem Bartošem jsou sice pozitivní, ale rozhodně neřeší všechny problémy.
Kdo nepije, rozbíjí rodinu. A kdo chce víc zdanit alkohol – nebo nedejbože omezit jeho prodej –, rozbíjí rovnou celou společnost. Tak se dají ve zkratce shrnout reakce na zavedení regulace alkoholu.