Jistě, Amerika reagovala rychle, získala mezinárodní solidaritu i spolupráci. Svrhla vládu Tálibánu v Afghánistánu a po deseti letech dopadla a zabila i samotného Usámu bin Ládina.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Bin Ládin by po dvaceti letech nebyl nespokojen

Ani Usáma se nedomníval, že může Ameriku zničit nebo porazit, ale věděl, že ji může ponížit a ublížit, dostat do křeče a přimět škodit sama sobě, a to se mu podařilo.

Supervelmoc v sebepoškozování

Tehdy byl čerstvě prezidentem „izolacionistický republikán“ George W. Bush, který nastoupil po demokratickém intervencionistovi Billu Clintonovi. Bush slíbil obrátit svou pozornost k domácím problémům. Místo toho se stal prezidentem, který vytáhl do abstraktně definované „války proti terorismu“, a do dvou konkrétních válek, v Afghánistánu a později Iráku.

Byly to války dlouhé a drahé. Drahé nejen vyjádřeno v penězích, ale i v lidských životech. A také v nákladech na ztrátu americké důvěryhodnosti, prestiže, odstrašující síly a objektivního postavení Spojených států ve světě.

Americké administrativy se cítily nuceny spojovat se se státy, které v řadě ohledů stály na opačné straně barikády, jako je Saúdská Arábie, rodiště většiny atentátníků z 11. září, nebo Pákistánu, dlouhodobého patrona afghánského Tálibánu. Největším beneficientem sesazení Saddáma Husajna byl Americe nepřátelský Írán a zprostředkovaně i Čína nebo Rusko.

A nejen to. Možná právě do doby po 11. září sahá počátek současné společenské polarizace. A také zrození či posílení krajních křídel u demokratů a republikánů, progresivního u jedněch, a populisticky nacionalistického u druhých.

Americká společnost tehdy silně zatoužila po jednotě, od které se od té doby neustále vzdaluje, a stále větší úlohu hrají lidé s puritánskou mentalitou, která je připravena jednomyslnost dosáhnout i za cenu vynucování nebo vytváření nepřátel.

Nebezpečně bezpečná

Společnost je také stále více zaujatá svou vnější i vnitřní bezpečností. Americký rozpočet na ozbrojené síly ve vztahu k HDP se zvýšil o desítky procent. Stejně tak narostla úloha dalších bezpečnostních struktur, a pravděpodobně i vliv jejich způsobu uvažování na státní aparát.

Zrodily se nové způsoby válčení, za prezidenta Baracka Obamy například používání dronů jako jakési „hygieničtější“ protiteroristické metody. Americká společnost se musela smiřovat s posouváním hranic přijatelného v morální nebo právní oblasti opakovaně v souvislosti s aférami, jako byla ta s iráckou věznicí Abú Ghrajb nebo tábora v Guantánamu.

To vše byly možná nevyhnutelné, ale draze zaplacené ústupky za vítězství, nebo alespoň boj – a platilo se kvalitou demokracie, zahraniční politiky, zdravím veřejné debaty, ale i těch nejprostších věcí. Americké mosty a silnice jsou dnes horší, než byly v roce 2001.

Převzato z Plusu

Nic z toho možná Usáma bin Ládin neplánoval. Při svém sebepoškozování mu pomáhala sama Amerika svými sklony, onou zvláštní směsí idealismu a cynismu, mesiášství i úzkoprsosti, velikášství i sebemrskačství, nadbytku moci i nedostatku imaginace. A jistě, postupném úpadku kvalitních médií.

Supervelmoci nelze porazit, ale mohou se zničit samy, zejména pokud někdo dokáže zmáčknout ty správné knoflíky. V tomto smyslu je mrtvý bin Ládin vítězem a celkem prosperující Amerika tím, kdo byl poražen.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít