Jaký bude rok 2023? Je to na nás!
„Příští rok bude průměrný: mezi rokem špatným a ještě horším“ – tahle sarkastická hláška koluje v Česku v posledních dnech tohoto roku mezi lidem. Přesto se dá dívat na budoucnost i optimisticky. Deník N cituje například komentátora Financial Times Martina Wolfa, podle něhož „může být svět lepší“, pokud ovšem „zvládneme hrozby, které jsme sami vytvořili“.
Tedy v prvé řadě zastavíme ničení životního prostředí, odvrátíme přízrak atomové války a podaří se nám snížit práh nejistoty, hrozící vyústit v odmítnutí demokratických norem.
S odvoláním na studie OSN a Světové banky píše Wolf i o tom, jak toho dosáhnout: a sice celosvětovými investicemi a inovacemi, ale také globálním sociálním pojištěním rizik, „jako je ztráta zaměstnání, úpadek odvětví nebo podlomené zdraví“.
S optimismem hledí do roku 2023 i německý týdeník Die Zeit, podle něhož se letos v Íránu, v Číně a na Ukrajině ukázalo, že budoucnost nemusí patřit jen autokratům: v íránských městech demonstrují lidé už přes tři měsíce proti islamistickému režimu, ačkoliv vědí, že za to mohou skončit na popravišti.
Možná se nakazí i Rusko
V Ruskem okupovaných vesnicích na východní Ukrajině vítá většina lidí ukrajinské vojáky jako osvoboditele od agresorů. A dokonce i v Číně prolomili lidé proticovidové zátarasy, aby ukázali komunistickému režimu, že se nenechají navěky zavírat do domácího vězení.
Die Zeit zdůrazňuje, že to samozřejmě neznamená, že by se tam všude nutně bojovalo za demokracii a hodnoty západního střihu. Proti manipulaci a násilí, za právo na důstojný život a svobodu ale zcela určitě.
Do Chorvatska bez kontrol. Země vstoupí do schengenského prostoru, začne platit eurem
Číst článek
Tahle touha se totiž táhne dějinami lidstva jako červená nit. Před 44 lety ji vystihl ve své eseji „Moc bezmocných“ Václav Havel, když psal o zelináři, který má ve výloze komunistické heslo „Proletáři všech zemí, spojte se“.
Ne proto, že by mu věřil. Ale proto, že jím manifestuje svou loajálnost k režimu. Dává tím najevo, že je spolehlivým občanem a má tudíž právo na to, aby ho režim nechal na pokoji.
Přesně tak fungoval po 40 let v Íránu hidžáb: jako prapor islámské revoluce. Miliony žen se do něj zahalovaly, aniž v něj věřily. Stejně jako Havlův zelinář, jsou současně obětmi i pachateli. Jsou oporou režimu, který je drží v porobě.
Touha po svobodě, uzavírá týdeník Die Zeit, vytryskla letos na nejnepravděpodobnějších místech planety. Dokonce i v orwellovsky digitální Číně. Možná se jí nakazí i Rusko. Někdy ve vzdálené budoucnosti, anebo už za pár měsíců. Vždyť kdo by si byl před rokem pomyslel, že to budou zrovna ženy, kdo rozpoutá íránskou revoluci…
Takže: do nového roku všechno nejlepší!
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Jak občanská sbírka zachraňuje pověst Slovenska
Kamila Pešeková
Penze – boj o reformu, která ještě není
Petr Holub
Naše ‚umčo‘ ve veřejném prostoru
Petr Fischer
Americká sněmovna hlasovala pro pomoc Ukrajině. I díky Trumpovi
Matěj Schneider