V průběhu září mají totiž do jihoevropské země kromě nově příchozích uprchlíků a migrantů využívajících nelegální cestu přijít také ti, kteří se po 15. březnu dostali do jiných členských zemí unie. Žádost o přemístění žadatelů o azyl ze svého území do Řecka podalo například Německo, Francie, Nizozemsko, Norsko nebo Velká Británie.  

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Jen samotné Německo podalo na 400 žádostí, které nyní aténská vláda procesuje. Číslo řecké úřady potvrdily a teď se čeká na příchod prvních lidských bytostí, které budou pravděpodobně proti své vůli přestěhovány z jednoho konce Evropy na druhý. Protože, buďme upřímní, z vytouženého Německa se jim asi nechce.  

Německu se mimo jiné dostalo také kritiky nevládních organizací, protože podle nich německá azylová zařízení nejsou nijak zvláště plná, zatímco ta řecká praskají ve švech.  

A v tom se skrývá také určité kouzlo politiky, která vypadá na první pohled absurdně. Řecká vláda je prý ochotná přijmout jen několik desítek lidí, a více ne. Protože v tom případě by se podle řeckého ministra pro migraci jednalo o „absurdní vtip, který by ale vtipný nebyl, protože téma je příliš vážné“.

Solidarita z vypočítavosti

Evropská komise totiž od letošního roku souhlasila s možností vracet žadatele o azyl do země, do které se dostali jako první, ale jen v případě, že daná země má odpovídající kapacity.

Pro aténskou vládu by pravděpodobně nebylo nijak těžké dokázat, že místo pro předmětné osoby nemá. Vždyť jen za poslední víkend se přes moře dostalo na řecké ostrovy na 500 lidí, kteří mohou být uprchlíci před válkou, ale také nelegální ekonomičtí migranti. Oddělit jedny od druhých bude předmětem azylového řízení.  

Podstatné je, že tábory na řeckých ostrovech, které jsou nejvíce vystavené náporu nelegální migrace, praskají ve švech. Na Lesbosu je v táboru určeném pro maximálně tři a půl tisíce osob skoro o tisíc lidí více. Na ostrově Chios je kapacita tábora překročená dvakrát, na Samosu více než třikrát.  

Přijímání žadatelů z jiných zemí tedy záleží na dobré vůli řeckých úřadů, které mohou argumentovat také plnými ubytovacími zařízeními na pevnině. A nic na tom nemění program ubytování migrantů v bytech v řeckých městech, který hrozí pokřivením trhu s nájmy a snížením dostupného bydlení.

Za „symbolickým“ gestem dobré vůle Atén a jaksi absurdním navracením žadatelů o azyl do země, kde jich je už tak dost, tedy může být i něco jiného, než třeba německé volby. Při dalších jednáních může být jednoduché ukázat, že kde je vůle, tam je také cesta.  

Možná i proto se Rumunsko, které původně hlasovalo proti migračním kvótám rozhodlo převzít iniciativu. A oznámilo plán přijmout skoro dva tisíce běženců z Itálie a Řecka. Otázka ale zní, jestli je možné evropskou myšlenku udržet solidaritou z vypočítavosti. 

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít