Na jaře měl ještě Hapal alibi. Převzal tým v rozjeté sezoně, ve zjevné psychické nepohodě, bez herní tváře. Času pracovat s ním moc neměl. Přesto je na pováženou, že ho z páté příčky nezvládl posunout výš.

Teď už je doba hájení pryč. V létě mohl mluvit do příchodů a odchodů, mohl změnit klima v kabině a hlavně mohl vtisknout mužstvu svou strategii, jak uspět.

Jeden z nejlepších trenérů české historie Karel Brückner kdysi vyprávěl, že ho těšilo, když mu Jozef Vengloš říkal, že kdyby fotbalisté Realu Madrid nebo Juventusu Turín hráli bez dresů, tak je podle způsobu hry nepozná, ale Brücknerovu Sigmu Olomouc bezpečně.

V nadsázce se dá říct, že Spartu byste v poslední době taky snadno poznali. Podle chaotického projevu, ve kterém nevidíte žádné návyky, kolikrát ani odvahu nebo bojovnost.

Za současné tápání Sparty, která často udělá jeden krok dopředu a pak dva zpátky, ale zdaleka nemůže jen trenér Pavel Hapal. Ostatně sparťanská bída přesahuje dobu jeho angažmá.

I v tomhle případě totiž ryba smrdí od hlavy: od funkcionářů, jejichž hlavní kvalifikací je přátelství s majitelem Danielem Křetínským.

Funkcionářů, kteří proti sobě ve vedení klubu bojují. Funkcionářů, kteří nemají koncepci sportovního rozvoje Sparty. Funkcionářů, kteří svolí k angažování nesmyslně velkého počtu zahraničních hráčů a pak vyberou trenéra, který neumí anglicky.

Funkcionářů...

Jan Suchan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít