AfD sklízí na východě Německa, co zaseli jiní

V uplynulých dnech se pozornost nejenom německé, ale i celoevropské veřejnosti soustředila na město Chemnitz ve východoněmeckém Sasku.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Demonstrace v saském Chemnitz | Foto: Jens Meyer | Zdroj: ČTK/AP

Starší generace ho zná možná ještě spíš pod označením Karl-Marx-Stadt, ta je ještě o něco starší pak jako Saskou Kamenici.

Přehrát

00:00 / 00:00

Robert Schuster: AfD sklízí na východě Německa, co zaseli jiní

Záběry rozvášněného davu lidí útočících na všechny, co vypadali „cize“, protože měli například tmavší barvu pleti, obletěly svět. Výtržnostem předcházela smrt německého občana, jehož s největší pravděpodobností zabili dva cizinci, Syřan a Iráčan, kteří v minulosti přišli do Německa požádat o azyl.

Mezi první, kteří dávali na sociálních sítích průchod svému rozhořčení z vraždy, patřili tradičně představitelé protiimigrační Alternativy pro Německo (AfD). Ta má obzvlášť na východě Německa v posledních letech velmi silnou pozici a kráčí od jednoho volebního úspěchu k druhému.

Podle nedávno zveřejněného průzkumu by ji dnes v nových spolkových zemích volila více než pětina voličů. A v některých regionech díky tomu sahá i po volebním vítězství. Dobrým příkladem může být právě Sasko.

Světlice, kameny a několik zraněných. Centrum německého Chemnitzu zmítají střety demonstrantů

Číst článek

Nostalgie po komunismu

Při loňských celoněmeckých volbách zde dokázala Alternativa vůbec poprvé těsně předstihnout do té doby dominující křesťanské demokraty a získat nejvíc hlasů. A není vůbec vyloučeno, že tento scénář by se mohl v Sasku zopakovat i za rok, až se tam budou konat zemské volby.

Alternativa pro Německo může uspět díky tomu, že se v posledních letech stala důležitou projekční plochou pro všechny problémy, s nimiž se východní část Německa stále potýká. Jejich spektrum sahá od nízkých mezd, které pořád nedosahují úrovně běžné v západním Německu, přes nedostatek pracovních příležitostí nebo vylidňování venkova, které jde mnohde ruku v ruce se zánikem posledních zbytků veřejného a kulturního života v menších obcích.

Samozvaným advokátem těch, kteří přišli zkrátka v důsledku velkých změn souvisejících se sjednocením země, byli v 90. letech minulého století postkomunisté. Dokázali tehdy těžit z pozůstatků někdejší východoněmecké Národní fronty.

Díky tomu působili jejich lidé v řadě zájmových spolků – počínaje zahrádkáři a bytovými družstvy či sdruženími na ochranu nájemníků konče. Pomáhali vyplňovat úřední formuláře a žádosti, poskytovali bezplatnou právní pomoc a udržovali tak při životě fikci, že pohrobci někdejší komunistické státostrany jsou lepší než všechny ty strany, co přišly ze západu.

Pak ale začali postkomunisté vstupovat do regionálních vlád, přijímat kompromisy a často i nepopulární opatření. Z pohledu lidí dlouhodobě nespokojených s vlastní situací i s politickým systémem, se najednou stali součástí nenáviděných elit.

Merkelová k situaci v Chemnitzu: Nenávist a štvanice nemají v právním státu místo

Číst článek

Tato masa voličů pak ležela řadu let ladem, aniž by jí někdo věnoval pozornost a snažil se ji získat. Až do chvíle, dokud se neobjevila Alternativa pro Německo. Dokázala šikovně propojit nostalgii po domnělém jednodušším a bezpečnějším životě v dobách komunismu s kritikou eura a západní, čili americké, kultury. A navrch to okořenila obavami z migrace a ztráty národní identity.

Za tím je třeba vidět podobnou iracionalitu jako u rozvášněného davu, který v Chemnitz naháněl cizince. Proti nerozumu v politice bohužel ještě nikdo účinný lék nevymyslel.

Robert Schuster Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme