Súdánská verze arabského jara

Afrika zažívá podivuhodné časy. V Zimbabwe se před dvěma roky musel poroučet tamější dlouholetý vládce Robert Mugabe. V Alžírsku před týdnem ohlásil rezignaci čtyřnásobný prezident Abdelazíz Buteflika a v Súdánu nyní stejný osud potkal Umara Bašíra, který vládl zemi přes 30 let.

Komentář Afrika Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Demonstranti se scházejí v hlavním městě Súdánu v Chartúmu | Zdroj: ČTK/AP

Od jemu podobných se lišil pochmurnou výsadou, že se v roce 2008 kvůli odpovědnosti za smrt statisíců lidí v jižním Súdánu stal dosud jedinou úřadující hlavou státu obviněnou u Mezinárodního trestního soudu ze zločinů proti lidskosti.

Přehrát

00:00 / 00:00

Adam Černý: Súdánská verze arabského jara

Všechny zmíněné případy spojují shodné rysy. Zhoršující se ekonomická situace vede obyvatelstvo do ulic k protestům proti autoritativním nebo až otevřeně diktátorským režimům, jako je tomu právě v Súdánu. Tam i jinde se hybnou silou stávají především mladí lidé, kterým chytré telefony usnadňují domlouvat se a svolávat na demonstrace.

V Zimbabwe, Alžírsku i Súdánu rozhodující roli při sesazení letitých autokratů sehrála armáda, což se opakovaně, ať už v dobrém, či ve zlém, potvrzuje v řadě afrických zemí od doby, kdy před 60 lety začaly postupně získávat nezávislost.

Omezování svobod

Proto i nejnovější vývoj v Súdánu mezi obyvateli krom oprávněného nadšení z odchodu tyrana zaznívají i pochybnosti, zda vedení armády, které ho dokázalo odstavit, má v úmyslu předat správu země civilní a demokraticky zvolené vládě, anebo zda muži v uniformách hodlají jen trochu a nyní uvolnit ventil lidové nespokojenosti, aby moc po čase zůstala v sice jiné, ale pořád jedné silné ruce.

Generálové v Zimbabwe, Alžírsku i Súdánu, zvyklí vydávat rozkazy, budou stěží měnit své zvyky. Jejich slabost však spočívá v tom, že dokážou velet, ale neumějí se vypořádat s hlubšími příčinami lidových protestů.

Súdán po osamostatnění jižní části v roce 2011 přišel o tři čtvrtiny svých příjmů z těžby ropy, počet obyvatel díky porodnosti více než čtyř dětí na jednu ženu vytrvale rostl a průměrný roční příjem na hlavu se ve stejné době propadl o více než polovinu na hodnotu 992 dolarů.

Proto mezi protestujícími bylo tolik mladých a tolik žen a proto se tváří protestů stala dvaadvacetiletá novinářka Alaa Salahová, která poukazuje i na to, jak režim zneužívá islámské právo k omezování svobod: „Mučí nás a zabíjí ve jménu náboženství. Ale náboženství s tím nemá nic společného.“

Pro změny v Súdánu i jinde v Africe je příznačné, že po zkušenostech z arabského jara si organizátoři protestů velice dali záležet, aby se v konfrontaci s bezpečnostními silami vyvarovali násilí. Z arabského jara si však odvodili své poučení i muži silné ruky, a proto není vůbec jisté, zda odchod Umara Bašíra bude znamenat obrat k lepší budoucnosti země.

Adam Černý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme