Od jemu podobných se lišil pochmurnou výsadou, že se v roce 2008 kvůli odpovědnosti za smrt statisíců lidí v jižním Súdánu stal dosud jedinou úřadující hlavou státu obviněnou u Mezinárodního trestního soudu ze zločinů proti lidskosti.

Přehrát

00:00 / 00:00

Adam Černý: Súdánská verze arabského jara

Všechny zmíněné případy spojují shodné rysy. Zhoršující se ekonomická situace vede obyvatelstvo do ulic k protestům proti autoritativním nebo až otevřeně diktátorským režimům, jako je tomu právě v Súdánu. Tam i jinde se hybnou silou stávají především mladí lidé, kterým chytré telefony usnadňují domlouvat se a svolávat na demonstrace.

V Zimbabwe, Alžírsku i Súdánu rozhodující roli při sesazení letitých autokratů sehrála armáda, což se opakovaně, ať už v dobrém, či ve zlém, potvrzuje v řadě afrických zemí od doby, kdy před 60 lety začaly postupně získávat nezávislost.

Omezování svobod

Proto i nejnovější vývoj v Súdánu mezi obyvateli krom oprávněného nadšení z odchodu tyrana zaznívají i pochybnosti, zda vedení armády, které ho dokázalo odstavit, má v úmyslu předat správu země civilní a demokraticky zvolené vládě, anebo zda muži v uniformách hodlají jen trochu a nyní uvolnit ventil lidové nespokojenosti, aby moc po čase zůstala v sice jiné, ale pořád jedné silné ruce.

Generálové v Zimbabwe, Alžírsku i Súdánu, zvyklí vydávat rozkazy, budou stěží měnit své zvyky. Jejich slabost však spočívá v tom, že dokážou velet, ale neumějí se vypořádat s hlubšími příčinami lidových protestů.

Převzato z Plusu

Súdán po osamostatnění jižní části v roce 2011 přišel o tři čtvrtiny svých příjmů z těžby ropy, počet obyvatel díky porodnosti více než čtyř dětí na jednu ženu vytrvale rostl a průměrný roční příjem na hlavu se ve stejné době propadl o více než polovinu na hodnotu 992 dolarů.

Proto mezi protestujícími bylo tolik mladých a tolik žen a proto se tváří protestů stala dvaadvacetiletá novinářka Alaa Salahová, která poukazuje i na to, jak režim zneužívá islámské právo k omezování svobod: „Mučí nás a zabíjí ve jménu náboženství. Ale náboženství s tím nemá nic společného.“

Pro změny v Súdánu i jinde v Africe je příznačné, že po zkušenostech z arabského jara si organizátoři protestů velice dali záležet, aby se v konfrontaci s bezpečnostními silami vyvarovali násilí. Z arabského jara si však odvodili své poučení i muži silné ruky, a proto není vůbec jisté, zda odchod Umara Bašíra bude znamenat obrat k lepší budoucnosti země.

Adam Černý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít