Amerika hloubá nad tím, jakou chce demokracii

Spojené státy žijí bojem o demokracii. Potíž je, že dvě hlavní politické strany a jejich voliči se neshodnou, v čem vlastně ohrožení demokracie spočívá a co ji naopak může uzdravit. Zatím poslední kolo se odehrává ve znamení boje o volební zákony. Ve hře je zachování tváře, výklad minulých prezidentských voleb i podmínky, za nichž se odehrají už za rok příští volby do Kongresu.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Demonstrace na podporu hlasovacích práv v USA | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Amerika má za sebou dlouhou demokratickou tradici, stejně jako tradici ohýbání demokratických pravidel. Už po ustavení republiky se otcové zakladatelé rozhodli nepočítat Indiány mezi voliče, protože neplatili daně. Stejně tak nevolili černí otroci, ale byli coby „jiné osoby“ počítáni při udělování počtu křesel v rodící se Sněmovně reprezentantů. Jeden otrok platil tolik co tři pětiny svobodného člověka.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Jana Fingerlanda

Amerika od té doby zažila manipulace s hranicemi volebních okresů, nátlak na černé voliče, aby nechodili k volbám, nebo soustředění rozhodovacích pravomocí do rukou privilegovaných rodin, de facto vyvlastnění moci voličů.

V souvislosti s pozorováním americké demokracie v praxi se už před dvěma sty lety zrodil termín „tyranie většiny“. Stejně tak se opatření na ochranu menšin zvrhlo do opaku.

Například všechny státy unie, bez ohledu na počet obyvatel, mají v americkém Senátu dva zástupce, což vede k obrovské podreprezentaci velkých států. Ty jsou navíc často obydleny proporčně větším počtem příslušníků etnických menšin.

Až příliš žhavá debata

To vše je dobré mít na paměti, když mluvíme o nyní probíhající debatě o reformě volebních zákonů, kterou prezident Joe Biden neváhal dramaticky označit za největší ohrožení demokracie od dob občanské války.

Třaskavý potenciál debaty souvisí i s tvrzením Donalda Trumpa, že Joe Biden vyhrál poslední volby pomocí podvodů. Je to verze, kterou paradoxně hlavně pod tlakem svých voličů přijala i většina republikánských politiků.

Zpravodaj v USA: Trumpova teorie o vítězství hluboce zakořenila, republikáni už mění hlasovací zákony

Číst článek

Žádné masové podvádění se neprokázalo, ale je pravda, že spor o výsledek odhalil značný nepořádek v tom, jak volby v Americe probíhají. Největší kontroverze vyvolávají korespondenční hlasy a nedostatečné zabezpečení proti podvodům.

Debata se odehrává s vědomím, že zjednodušení hlasovacích procedur, včetně předčasného a dálkového hlasování, budou využívat hlavně černoši. A současně že černí voliči v naprosté většině volí demokraty.

Demokraté tak bojují proti jakékoli komplikaci při hlasování. Jejich argumentem je, že pro kvalitu demokracie je klíčové, aby každý, včetně bývalých vězňů, pologramotných občanů nebo voličů, kteří mají problém prokázat svou identitu, mohl odvolit.

Naopak republikáni bojují za větší zabezpečení voleb a odvolávají se právě na zkušenost roku 2020. Pro budoucnost americké demokracie je podle nich nejdůležitější, aby bylo dosaženo maximální důvěryhodnosti hlasování. S tím se ale svezly pokusy o neospravedlnitelné ztížení procedur nutných pro uplatnění hlasovacího práva.

Demokracie škodí demokracii

Řada států unie, kde republikáni mají většinu, už stačila schvalovat zákony, které sice na jedné straně zvyšují důvěryhodnosti procesu například důrazem na prokázání totožnosti. Současně s tím ale například omezují možnost hlasovat v neděli.

To s důvěryhodností nesouvisí, ale ví se, že v neděli často hlasují černí voliči vracející se z kostela.

Demokraté naopak ve Sněmovně reprezentantů přišli se zákonem, který měl hlasování maximálně usnadnit. V březnu ho schválila Sněmovna reprezentantů a teď v létě ho Senát zablokoval. V obou případech poslanci hlasovali takřka bez výjimky podle stranické příslušnosti.

Vše se odehrává v podmínkách neurotizované společnosti, rozštěpené ideologicky, hodnotově i psychologicky. Obě strany se hlídají, aby ta druhá nezískala nějakou, byť i drobnou výhodu. A obě mají důvod se domnívat, že ta druhá je připravena propašovat mezi oprávněnými změnami i různé kulišárny.

Pod stůl spadla i potenciálně důležitá vylepšení, třeba právě důraz na důvěryhodnost procesu, zákroky proti manipulacím s hranicemi okrsků nebo vliv zákulisních peněz.

Neboli politické strany propásly šanci v zápasu před zraky rozdělené veřejnosti vylepšit, co vylepšit potřebovalo a vylepšit se dalo. Je to paradox, ale kvalitě demokracie „boj o voliče“ vlastně moc nesvědčí.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme