Plně nenaplněný život Amose Oze

Kdyby měl novodobý Izrael něco jako aristokracii, Amos Oz nevyhnutelně patřil do jejích řad. A to hned z několika důvodů.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Izraelský spisovatel Amos Oz. | Foto: Dan Balilty | Zdroj: ČTK/AP

Jednak proto, že po otci pocházel z rodu významných intelektuálů a sionistických aktivistů spíše pravicového ražení – to ještě v době předizraelského židovského osídlení Palestiny.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Plně nenaplněný život Amose Oze

Jeho prastrýc, historik Josef Klausner, kandidoval za pravici na post prvního izraelského prezidenta - a mimo jiné byl autorem prvního novodobého hebrejského pojednání o Ježíši Nazaretském.

Ozova matka před druhou světovou válkou studovala v Praze na Karlově Univerzitě – její syn Amos už se narodil v květnu 1939 v Jeruzalémě.

Smetánka v poušti

K výlučným kruhům by ovšem Amos Oz patřil ještě ze zcela opačných důvodů – v útlém mládí se přiklonil k levici a odešel do kibucu, rovnostářské a kolektivistické zemědělské osady.

Kibucníci patřili v izraelské společnosti vždy ke smetánce svého druhu – vždy vepředu, vždy připraveni se obětovat. Ani Oz se nikdy nešetřil, když šlo o věci, kterým věřil – příjmení Oz, které si vybral, znamená „sílu“.

A do třetice, Amos Oz byl literát a tedy nevyhnutelně náležel k lidem, kteří měli v Izraeli, předním světovém vývozci románů, přirozený respekt. A možná ještě většímu ohlasu se těšil proto, že – podobně jako většina izraelských spisovatelů – byl angažovaným člověkem s vyhraněnými názory na zásadní otázky.

V obou těchto klíčových sférách, literatuře i veřejné činnosti, zůstal jeho život zvláštním způsobem nenaplněn. Zejména jeho odpůrci si rádi dělali legraci z jeho věčného čekání na Nobelovu cenu.

Až si nakonec začal dělat legraci i on sám, například informoval veřejnost, že mu literární cenu udělil sám Tolstoj. Ukázalo se, že šlo o ocenění, které uděluje jeden z potomků samotného Lva Nikolajeviče, a to za román Jidáš, vydaný i česky. Ozovi příznivci se shodnou, že zůstal velkým autorem i bez úředního stvrzení od Švédské akademie ve Stockholmu.

Bez šťastného konce zůstala i jeho činnost v politickém hnutí Šalom achšav, „okamžitý mír“, které přišlo s odvážnou myšlenkou dvojstátního řešení, tedy zřízení palestinského státu vedle toho izraelského, dlouho před tím, než se tato idea v Izraeli stala součástí hlavního proudu. A to i za cenu velkých územních a jiných ústupků, které prý vyvolají podobnou reakci i na druhé straně.

Zemřel nejčastěji překládaný spisovatel v historii Izraele. Amos Oz odešel v 79 letech obklopený rodinou

Číst článek

Oz patřil k takzvaným zklamaným levičákům, kteří poté, co Jásir Arafat místo uzavření míru rozpoutal v roce 2000 teroristickou kampaň, ztratili v izraelské debatě půdu pod nohama. Z tohoto vývoje se tamní levice nikdy zcela nevzpamatovala, ale Oz sám sebe nikdy nepřestal chápat jako bojovníka proti fanatismu, kterému jednou dají dějiny zapravdu.

Plnou silou

Jako milovník ruské literatury Amos Oz rád přirovnával budoucí mír k čechovovským dramatům, zejména v kontrastu s díly Shakespearovými – u Čechova jsou sice na konci všichni smutní, ale naživu.

Úvodem do jeho pohledu na novodobé izraelsko-palestinské dějiny může být jeho autobiograficky laděný Příběh o lásce a tmě. Pro jeho představu o sekulární židovské kultuře, zejména kultuře textů a debat, může posloužit knížka Židé a slova, kterou sepsal se svou dcerou, filosofkou Faniou Oz-Salzberger. A cestou k Ozovi jako spisovateli může být asi kterékoli jeho beletristické dílo, protože Oz byl věrný svému jménu a do všeho vkládal celou svou sílu.

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme