Na druhou stranu má ale důvod k radosti, protože i nejnovější průzkum potvrdil jeho hnutí stabilně dominantní postavení na politické scéně. Znamená to, že naše společnost se dál polarizuje a zastánci obou táborů se jen hlouběji zakopávají na svých pozicích.

Přehrát

00:00 / 00:00

Andrej Babiš, demonstrace a průzkumy

To samé se samozřejmě odehrává i kolem nás, přesto to není dobrá zpráva. Instituce, které by dělení společnosti na pro a proti – jako jsou třeba média – mohly aspoň tlumit a situaci racionalizovat, jsou buď bezzubé, nebo se naopak snaží situace využít k posílení svého postavení. A populisté, spolu s médii, která jsou jim nakloněna, samozřejmě tvrdě makají na tom, aby se jejich příznivci ještě více mobilizovali.

Pro opozici je tento stav bezesporu frustrující. Jak je možné, že přes všechny skandály, nesplněné sliby, mohutné demonstrace, které nemají obdoby, se podpora Andreje Babiše drží na tak vysokých číslech?

Zábava a emoce

Můžeme samozřejmě vést sociologické a politologické debaty o tom, jestli je to způsobeno dobrou ekonomickou situací, která Babišovi umožňuje zvyšovat sociální dávky, důchody i platy, nebo jestli se mu podařilo vytvořit obraz ochránce naší země před vnějšími nebezpečími.

Z praktického hlediska je spíše důležité, že opoziční lídři buď propadli apatii a mají pocit, že ať udělají cokoli, není to nic platné, nebo spoléhají na zázrak v podobě náhlého propadu ekonomiky nebo jiného – pro Andreje Babiše nepříznivého – vývoje přicházejícího zvnějšku.

Převzato z Plusu

Opozice ještě nevzala na vědomí, že dnešní společnost daleko více než na fakta nebo argumenty dá na důvěru. Skutečnost – zobrazována především sociálními sítěmi – vypadá tak i onak, její obraz se stále mění, co je pro jednoho černé, je pro druhého bílé.

Proto veřejnost hledá někoho, o kom si myslí, že mu může věřit. To je – kromě úspěchu politiků, jako je Donald Trump, Boris Johnson nebo Viktor Orbán – i případ Andreje Babiše. Jeho příznivci věří, že všechny jeho problémy jsou jen dílem nenávistné kampaně těch, kteří ho chtějí dostat z politiky.

Opozice má dvě možnosti. Buď se jí – za pomoci médií a jiných institucí – podaří politiku racionalizovat a přesvědčí voliče, že mají volit především rozumem, to se ale zatím nepodařilo – jak ukazuje příklad Velké Británie – nikde, nebo se politici budou muset přizpůsobit současnému vývoji. To samozřejmě neznamená snažit se být ještě větším populistou. Jde o to si uvědomit, co politiku prodává.

Politik, aby dnes uspěl, musí být buď bavič, nebo musí přinést silný osobní příběh. Politiku, ideje – stejně jako jiné produkty na trhu – dnes prodává zábava a emoce. Nakonec předvolební boj na sousedním Slovensku je toho dokladem.

Pokud budou předsedové stran nadále vycházet ze zákulisních mocenských dohod, těžko se objeví politik schopný oslovit nespokojené davy. Takový politik si bude muset spíš založit vlastní stranu. To sice není jednoduché, ale také ne nemožné. V každém případě od stávajících tradičních politických stran dnes asi žádné převratné úspěchy v boji s populisty čekat nemůžeme. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Vávra Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít