Svůj sjezd zahájil projevem, který nebyl politicky špatný. Narýsoval v něm jasné vize svého veřejného působení a představil svou stranu jako subjekt pro všechny, byť voličů je stále necelá třetina.

Premiér má bezesporu schopné spolupracovníky a sám se mnohému naučil, je talentovaný jak na podnikání, tak na politiku. Nasává dovednosti jako houba. Nedá se mu upřít, že na rozdíl od svých konkurentů má energii, jasné cíle i povědomost, jak jich dosáhnout.

Voliče přitahuje nikoli pravolevou ideologií, ale jasnými slovy, co všechno pro ně zařídí a vyřeší. Kritiky, kteří mu předhazují nekonečné konflikty zájmů i aféry, odbývá jen poukazem na to, jak se ho tradiční strany snaží dostat z politiky.

Projevy dalších představitelů hnutí, včetně nominačních, byly už jen koreferáty. Všechno se daří, hnutí je stále na vzestupu, i když je bito, problémy jsou jen výmysly protivníků a nepřátel.

Babiš bez konkurenta

Při volbě neměl Babiš žádného konkurenta, rýsující se zajímavý souboj o prvního místopředsedu se nekonal: protikandidáti odstoupili, zůstal věrný obránce předsedových zad Jaroslav Faltýnek, který odmítl spekulace o rozporech. Dochází prý k výměně názorů, ale všechno nakonec stejně rozhodne předseda. Připomíná to okřídlený vtip o výměně názorů se šéfem, ke kterému se jde s vlastními názory, odchází se pak s jeho.

Převzato z Plusu

A tak jediným ozvláštněním bylo pět kandidátů na čtyři řadová místopředsednická místa. Jeden musel vypadnout a byl to Tomáš Macura, úspěšný ostravský primátor s velkou prestiží ve svém městě, kterou nade vší pochybnost získal svým jménem, nikoli jménem hnutí a popularity předsedy jako většina ostatních.

I to symbolicky plně dokládá, že ANO je stále stranou svého zakladatele a bez něj by zatím stále bylo zcela neakceschopné.

Jen díky němu také má vládu, řadu primátorů, hejtmanů a starostů. Tím přitáhl do politiky řadu nových tváří, někdy i nadějných, a ty si možná uvědomují, že hnutí by mělo přežít zakladatele.

Zatím se ale neprojevují. Ani těch pár hlasů, které nakonec nedostal předseda, nemá zatím žádného jmenovatele a panuje podezření, že pouze mělo snížit ta procenta, která v minulosti připomínala výsledky Národní fronty.

Sjezd vítězů

A tak jediná kritika vlastně padla také z úst předsedy, ony papalášské móresy, kterým prý někteří propadají, vyplývají ale právě z onoho nekonečného uspokojení, kterým byl sjezd prodchnut.

Sjezd vítězů, dokázali jsme, že to dokážeme, oranžová tsunami, to byla slovní spojení, která padala na historických sjezdech spokojených stran, která zpravidla zahájila jejich pád.

ANO má nicméně štěstí. Pohled na opoziční strany je ještě tristnější, chovají se převážně diletantsky tváří v tvář koncernové mašinerii, což dokládají jejich bezzubé reakce a ostatně i dosavadní preference.

Posouvají tak nekonečnou spokojeností naplněné ANO zřejmě k dalšímu vítězství v evropských volbách. I když nejspíš usmolené, při minimální volební účasti.

Nic tak nebude zatím bránit, aby se za dva roky opět sešel vlastně zbytečný sjezd vítězů.

Radko Kubičko Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít