Vláda, která nemá v Evropě obdobu

Nic neobvyklého se neděje v Česku, když volební vítěz Andrej Babiš shání důvěru pro svou vládu již pátý měsíc po volbách. Občanům to vysvětlil prezident Miloš Zeman v rozhovoru pro televizi Barrandov.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nic neobvyklého se neděje v Česku, když volební vítěz Andrej Babiš shání důvěru pro svou vládu již pátý měsíc po volbách | Foto: Jakub Dospiva | Zdroj: ČTK

Upozornil, že v Nizozemsku se loni jednalo o nové vládě sedm měsíců, také Německo je teprve před podpisem koaliční dohody, i když tam volby proběhly loni 24. září. „Takže nejsme nijak originální,“ uvedl Zeman. K tomu dodal, že on sám očekává druhý pokus o sestavení vlády s důvěrou někdy v červnu, Andreji Babišovi (ANO) však žádný limit nedává.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Petra Holuba

Když politici nějakým věcným výkladem zdůvodňují své politické rozhodnutí, pak je vhodné tento věcný výklad prověřit. V Holandsku domlouval vládu dosavadní premiér Mark Rutte a opravdu s tím neměl snadnou práci, protože se hlasy rozptýlily ještě víc, než je v Nizozemsku zvykem. Vláda byla sestavena 26. října, šest měsíců a jedenáct dnů po volbách.

V Německu byly volby 24. září a to je přesně pět měsíců. Koalice je domluvena, ještě však čeká na výsledek vnitrostranického referenda v sociální demokracii. Němci tak budou rádi, když se vejdou do časových mantinelů, které nastavili Holanďané.

Tuzemský prezident očekává, že se termíny ještě protáhnou. Pokud se vláda ustaví a získá důvěru v červnu, pak budeme na nějakých osmi měsících. Stále se ovšem ještě dá tvrdit, že nejde o rozdíl kvality.

Dva měsíce nejsou tak dlouhá doba. Nakonec je možné ještě připomenout vůbec nejdelší sestavování vlády, ke kterému došlo v Belgii v letech 2010 a 2011, které trvalo osmnáct měsíců.

A kvalita demokracie se snižuje

Zeman chválil možnou spolupráci ANO, ČSSD a KSČM. 'Jsem rád, že je tato varianta na stole,' řekl

Číst článek

Rozdíl proti zmíněným příkladům je jinde. V Holandsku, Německu i Belgii vykonávala funkci vláda, která přivedla zemi do voleb. Nizozemský premiér Mark Rutte vládl před volbami v březnu 2017, pak vyhrál volby a začal sestavovat vládu. Šest měsíců po volbách tedy přežívala jeho druhá vláda, než se mu podařilo domluvit třetí. To je i německý příklad.

V Belgii po volbách roku 2010 sestavovali vládu jiní politici než dosavadní premiér Yves Leterme, ten však byl po dohodě parlamentních stran nucen řídit svůj kabinet z předchozího období.

Všechny zmíněné země tedy měly vládu, která získala důvěru od minulého parlamentu. V Česku by tomu odpovídalo, kdyby premiérem zůstal Bohuslav Sobotka. Volby sice prohrál, svého času ale důvěru od parlamentu získal.

V tomto směru je postup Čechů výrazně odlišný. Vládu převzal vítěz voleb, který však nikdy nezískal důvěru a vládne jen z pověření prezidenta. Tím tuzemská vláda vystupuje z obvyklých mantinelů zastupitelské demokracie. Sněmovna jí nevyslovila důvěru, nemůže jí tedy ani vyslovit nedůvěru a ztrácí tak svou kontrolní funkci. 

Najít v poválečné historii demokratických evropských zemí podobný případ je zřejmě nemožné, pokud se nechá stranou příklad Mirka Topolánka, který před desetiletím vládl jen s pověřením prezidenta ještě sedm měsíců po volbách. Ústavy většiny států takový postup vylučují a kde ho nevylučují, tam ho nikdo nevyužívá. 

Jak známo, Babiš i Zeman mají ve společnosti relativně širokou podporu. Přesto se jejich postupem kvalita demokracie snižuje a nezbývá než si přát, ať se poměry v zemi vrátí k poměrům, které jsou v Evropě standardní. Protože dnes jsme opravdu mimořádně originální.

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme