Nejasná tvář české pravice

To, co česká politická scéna potřebuje, není umělé slepování nesourodých politických stran, jejichž jediným pojítkem je nesouhlas s premiérem Andrejem Babišem (ANO).

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Protest proti Andreji Babišovi během pietního aktu k srpnu 1968. | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: Český rozhlas

Tlaky na vytvoření jakéhosi antibabišovského bloku jsou možná racionální z hlediska prosté volební matematiky, ale zcela mimo realitu politicky. Pojmenujme věci pravým jménem a řekněme, že to, co česká politika nutně potřebuje, je návrat autentické pravice.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

Ve své novodobé historii totiž Česká republika vždy měla silnou levicovou stranu, proti které stála silná strana pravicová. Současný stav je jiný v tom, že tou silnou levicovou stranou již není ČSSD, nýbrž ANO, a druhým rozdílem je, že proti té silné levicové straně nestojí žádná silná alternativa napravo. Tím myslím stranu, která je skutečně pravicová a nikoli jen takovou, která se za ni vydává, protože jí to připadá víc sexy.

Pravice se vždy hlásila k takovým tématům, jako je malý stát, nízké daně a co nejmenší zásahy státu do soukromého podnikání.

Dále pak autentickou pravici jednoznačně definuje například euroskepticismus, či přinejmenším rezervovaný přístup k Evropské unii, protože praktická politika Evropské unie se v posledních letech pravicovým principům notně vzdaluje.

Zbožná přání a kočkopes

V neposlední řadě je doménou skutečné pravice také racionální přístup k migraci, protože je nad slunce jasné, že statisíce příchozích představují zátěž pro sociální systémy evropských zemí. A je tedy jasné, že výsledkem masové migrace do Evropy nemůže být nic jiného, než růst daňové zátěže i vyšší míra přerozdělování – což jsou pochopitelně věci, proti kterým má autentická pravice bojovat.

Průzkum: největší volební potenciál v Praze mají ODS a Piráti, v Brně hnutí ANO

Číst článek

Ze stručného výčtu toho, co dělá pravici pravicí je jasné, že tady se symbiózy opozičních stran dočkáme jen těžko. Může se třeba taková ODS shodovat s lidovci, kteří ještě nedávno aktivně zvedali ruku pro zavádění EET či zákaz prodeje o svátcích. Může ODS najít shodu v postoji k EU třeba s TOP 09 nebo se Starosty? Odpověď na tyto otázky je velké a dvakrát úhledně podtržené NE.

Co z toho tedy vyplývá? Přestaňme strany středu, či dokonce levého středu lakovat na růžovo a servírovat je jako pravici.

Nesouhlas s politikou nejsilnější vládní strany je sice zcela namístě, ale v žádném případě to není politický program sám o sobě. A už vůbec to není program, který by byl schopný překonat propastné rozdíly, které jinak v postojích našich opozičních stran jednoznačně jsou.

Zbožná přání už se v minulosti dokázala stát otcem nejedné originální myšlenky, avšak málokdy ta myšlenka dokázala také v reálu přežít. V případě přání na hlubší spolupráci opozičních stran by se pak zrodilo jen jediné – kočkopes.

A řekněme si upřímně: Kočkopes rozhodně není to pravé zvíře, které by mohlo ohrozit lišku ve Strakovce a jezevce na Hradě.

Karolína Stonjeková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme