Vláda se snaží obelstít EU

I tak by se dalo hovořit – při střízlivém pohledu – o návrhu zákona o evidenci skutečných majitelů firem s přílepkem, který nedávno prošel vládou. Podle tohoto zákona by se po schválení sněmovnou stal Andrej Babiš vlastníkem svěřenských fondů, kam uložil asi 250 firem. Díky tomu by nebyl jejich vlastníkem holding Agrofert a mohl by pobírat dotace z Evropské unie.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Premiér Andrej Babiš (ANO)

Premiér Andrej Babiš (ANO) | Foto: Martin Stolař | Zdroj: MAFRA / Profimedia

Tato konstrukce počítá s tím, že svěřenské fondy se do angličtiny překládají jako Blind Trust a v nich uložené firmy i zisky spravují správci a neodvádějí je majiteli.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Karla Hvížďaly

Toto pravidlo v Česku neplatí: proto náš premiér má nejen zisky z firem tam uložených, jak dokládají Slováci, kde je Babiš uveden jako jediný majitel Agrofertu, ale i k němu plynou dotace, které v loňském roce činily jednu miliardu korun. Ty by mu podle pravidel Evropské unie neměly patřit, protože vlastní jako člen vlády ve firmách větší než 24procentní podíl.

Hodnota právního státu

Lest takového kroku z pohledu evropského práva spočívá v tom, že navrhovaný zákon by byl u nás sice legální, ale nebyl by legitimní: neřídil by se principy stojícími nad zákony. Jak říká právní filozof profesor Jiří Přibáň: „Právo funguje jen do té míry, do jaké si zachováváme schopnost rozlišovat mezi legalitou a legitimitou.“

Bývalá firma? Babiše jako osobu s rozhodujícím vlivem na Agrofert eviduje i Velká Británie

Číst článek

Dříve se naše civilizace domnívala, že politická moc je legitimní jen tehdy, když postupuje na základě zákona, tedy díky tomu, že všechny kroky státní moci mají právní základ i odůvodnění. Jenže jak se v minulém století ukázalo, zákon nás sice chrání před zločinem, ale i ty nejhorší zločiny lze spáchat pomocí zákonů a právních procedur.

Za všechny stačí zmínit stalinské procesy, které také probíhaly „podle práva“, nebo holokaust spáchaný nejen pomocí otravných plynů, ale také administrativních nařízení. Proto problémem už pro nás není legalita moci, ale legitimita samotného zákona, na který se tato moc odvolává. Z tohoto napětí a při vědomí hrůz spáchaných lidstvem na člověku ve 20. století byla v naší civilizaci přehodnocena i samotná hodnota právního státu.

Dnes se běžně hovoří o tom, že právní stát musí spočívat na hodnotách demokracie, lidských práv a nařízeních, která platí v Evropské unii. Proto je legalita jediné komunikační médium právního systému, které nám v binárním kódu, jak říkají právníci, sděluje, co je legální a ilegální.

A protože jsme sami a dobrovolně vstoupili do Evropské unie, tak jsme na sebe vzali i závazek podřídit se zákonům a předpisům, které na tomto teritoriu platí. A právě tento závazek se snažíme pomocí průhledné finty obejít a obelstít Evropskou unii.

Jinými slovy: krádež z evropských fondů pro soukromé firmy premiéra chceme legalizovat zákonem, který by ale nebyl legitimní. Právo by v České republice bylo zneužito stejně, jako tomu bylo za národního socialismu v Německu a za internacionálního socialismu v Sovětském svazu či u nás do roku 1989.

Autor je publicista

Karel Hvížďala Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme