Babiš v čele vlády dál oslabil respekt k právnímu státu

Premiér Andrej Babiš (ANO) se nedávno pokusil zhodnotit své dosavadní vládnutí v knize nazvané Sdílejte, než to zakážou! Svoje působení v premiérské funkci vykresluje, jak jinak, jako velmi úspěšné. Nijak si nevšímá problematických stránek svého vládnutí. Těch byla celá řada včetně skutečnosti, že jeho vládnutí oslabilo právní stát u nás.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Andrej Babiš po schůzce v Lánech. | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Hned po nástupu jeho první vlády jsme byli svědky snah vyměnit vysoké státní úředníky a náměstky na některých ministerstvech, což se dělo často v rozporu se zákonem o státní službě, který parlament schválil v roce 2014 s cílem vyhovět požadavkům Evropské unie na odpolitizování státní správy u nás.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jiří Pehe: Babiš v čele vlády dál oslabil respekt k právnímu státu

Babiš zároveň podporoval prezidenta Miloše Zemana v jeho ústavně problematických snahách udržet jeho první vládu ve funkci dlouhé měsíce i poté, co jí sněmovna odmítla dát důvěru.

Skutečnost, že se stal premiérem vlastně jen kvůli ústavně problematickému manévrování a podpoře prezidenta, pak poznamenala i jeho postoje k dalším ústavně problematickým krokům Zemana.

Prezidentův komplic

Opatrně našlapoval, když Zeman odmítl jmenovat do funkce ministra zahraničí sociálně demokratického kandidáta Miroslava Pocheho na začátku jeho druhé vlády. A jako prezidentův komplic se choval i v létě 2019, když Zeman dlouho váhal s odvoláním Antonína Staňka (ČSSD) z pozice ministra kultury a následně odmítl na jeho místo jmenovat Michala Šmardu (ČSSD).

Jednal v kauze ministra kultury prezident z pomstychtivosti? ‚Může to tak vypadat,‘ říká Jan Chvojka

Číst článek

Samostatnou kapitolou je chování premiéra v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo. Nešlo jen o umíněné popírání jakékoliv viny (na to má právo každý obviněný), ale i o slovní útoky, tudíž nepřímý tlak na vyšetřující policisty. To by bylo od politika v Babišově postavení v každé vyspělejší demokratické zemi nepřípustné.

Stejně agresivně se Babiš zachoval, když Evropská komise shledala ve svém auditu, že je v konfliktu zájmů.

Malý respekt premiéra k právu se vyjevil i v krocích jeho vlády během koronakrize. Ta přijímala řadu opatření, která soudy následně rušily, nebo nařizovaly jejich opravu, protože byla v rozporu se zákonem. Babiš to obvykle relativizoval tím, že vláda jedná pod časovým tlakem.

Tanec kolem Koudelky

Nejnovějším politickým tancem, který relativizuje vládu zákona, je Babišovo počínání v případě dalšího působení Michala Koudelky v čele Bezpečnostní informační služby. Toho by měl buď jmenovat na další období, nebo na jeho místo jmenovat někoho jiného.

Babiš se v pondělí sejde s Hamáčkem kvůli šéfovi BIS Koudelkovi. Poté oznámí vládní stanovisko

Číst článek

Babiš se ovšem na jedné straně zjevně bojí, že pokud Koudelku ve funkci ponechá, znepřátelí si prezidenta, který mu může znovu pomoct do premiérského křesla po volbách, ale který si Koudelku v čele BIS dál nepřeje.

Na straně druhé se zjevně obává dopadů odvolání Koudelky, jehož podporuje většina politických stran a má dobrou pověst u veřejnosti i tajných služeb našich spojenců. 

Premiér tedy opět kličkuje, zákon nezákon. Prohlásil, že nového kandidáta nemá a chce, aby o celé věci nejprve jednal bezpečnostní výbor sněmovny, který by normálně měl jednat teprve poté, co premiér někoho nominuje.

Je přitom zjevné, že by se Babiš nebránil řešení, které nemá oporu v zákoně – tedy že by BIS byla po uplynutí Koudelkova mandátu bez ředitele, přičemž toho nového by vybrala až příští vláda.

Shrneme-li, Babiš do politiky vstupoval s tím, že chce české prostředí údajně očistit od některých problematických aspektů minulosti.

Jenže jeho neúcta k právu a obecně vládě zákona z něj činí nikoliv spasitele, kterým by rád byl, ale jen pokračovatele odkazu celé řady politiků v čele vlád i v prezidentském úřadu, jejichž historický zápis bude silně poznamenán postkomunistickou neúctou k právu, kterému opakovaně nadřazovali své politické zájmy.

Autor působí na New York University Prague

Jiří Pehe Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme