Vystoupala dvanáct schůdků, udělala váhavý krok vpřed a podívala se do vody. Bylo to děsivé. Otočila se. Ale neslezla. Přecházela tam a zpět a analyzovala situaci. Ostatní děti to bavilo a někteří chlapci se začali smát.

Angela nahoře pokračovala ve své analýze. A v okamžiku, kdy začalo zvonit na konec hodiny, skočila do bazénu po hlavě.

I tento příběh vypráví britský profesor politologie Matthew Qvortrup ve výborné životopisné knize Angela Merkel, nejvlivnější evropský politik.

Angela Dorothea, rozená Kasnerová, se narodila v Hamburku 17. července 1954. Osm týdnů poté se s ní matka vydala do NDR. Cestovaly za otcem – evangelickým farářem, který přijal místo ve východní části rozděleného Německa. Matka byla učitelkou angličtiny a latiny, ale zakázali jí učit – byla ze Západu, a proto podezřelá. Otec byl celé roky v hledáčku Stasi.

Nemilosrdný Merkiavelli

Merkelová prožila v komunistické části Německa 35 let a byla to pro ni jedna z určujících životních zkušeností. „Žila jsem za plotem hodně dlouho, není to nic, co bych si chtěla zopakovat,“ řekla na dramatickém jednání lídrů EU o migrační krizi na konci října 2015.

Převzato z Plusu

O dva měsíce dříve pronesla uprostřed největšího přílivu běženců do Německa nejdůležitější větu své politické kariéry: Zvládneme to.

Kdo Merkelovou znal, toho nepřekvapila. Hodnotami, které celou svou dlouhou politickou kariéru ctí, jsou solidarita, spravedlnost a sociálně tržní hospodářství.

„Nejdůležitější ze všeho je ale ochrana lidské důstojnosti,“ zní životní krédo Angely Merkelové.

Ale pozor, kancléřka není jen ta mírná dáma kompromisů, umí také jednat úskočně a záludně. Odpůrci ji popisují jako rezolutní, prohnanou, s „bezpodmínečnou vůlí k moci“. Ne nadarmo se jí v CDU přezdívá „nemilosrdná sestra“, v médiích pak Angela Machiavelli, nebo rovnou Merkiavelli.

To neznáte Merkelovou

K narozeninám dostala pěkný dárek, když Evropský parlament schválil za předsedkyni Evropské komise její politickou souputnici Ursulu von der Leyenovou, která ji doprovází ve všech jejích vládách od roku 2005.

Merkelová k tomu na posledním summitu lídrů EU výrazně přispěla, ačkoliv ji média po odchodu z pozice stranické šéfky CDU už odepisovala a věnovala se ponejvíce jejímu zdravotnímu stavu. Ale to neznají Merkelovou.

Nejmocnější žena Evropy, podle časopisu Time osobnost toho nejkritičtějšího roku 2015, která má výjimečně příznivý vztah k Česku díky dávné vědecké praxi v Praze, nikam neodchází.

Kancléřkou se stala poprvé 22. listopadu 2005 – jako první žena a také jako nejmladší osoba, která tuto funkci v Německu zastávala. Jestli si Merkelová odtrhává z kalendáře dny, kdy je v čele německé vlády, dnes ráno to byl lístek s pořadovým číslem 4986.

Prožila téměř pět tisíc dní plných stresu, osudových rozhodnutí, merkelovského analyzování, nočních jednání, cest po světě, těžkých sporů, vybírání jen ze špatných řešení, porážek, ponížení i vítězství a triumfů.

V srpnu 1961, to bylo Merkelové sedm let, postavil komunistický režim zeď mezi východním a západním Německem. Kancléřka to později popsala: „Tu neděli můj otec kázal. Atmosféra v kostele byla příšerná. Nikdy na to nezapomenu. Lidé plakali. Má matka také. Nedokázali jsme pochopit, co se stalo.“

Až odejdou z politiky lidé jako Angela Merkelová, lidé, kteří takovéto prožitky promítli do svého hodnotového kompasu, pak nastanou v Evropě zase zlé časy.

Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus

Petr Šabata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít