Úspěch Angely Merkelové. Co na to Češi?
Po šestnácti letech odchází v Německu z kancléřského úřadu celosvětově uznávaná osobnost, které od roku 2015, kdy se Evropou valily proudy válečných uprchlíků ze Sýrie, nemůže řada Čechů přijít na jméno. Přitom se údajná „otevřená náruč“ Angely Merkelové vztahovala tenkrát pouze na 40 tisíc syrských běženců, z rozkazu Viktora Orbána beznadějně uvízlých na nádraží v Budapešti.
Statisíce uprchlíků byly ale v pohybu už měsíce předtím. A dodnes zabloudí do České republiky jen sporadicky, když se tudy chtějí dostat dál na Západ.
Přesto tady protiimigrační hysterie, záměrně vyvolaná a pečlivě pěstovaná zdejšími politiky, spolehlivě zabírá pořád. Stačí podívat se na hesla na nynějších volebních plakátech.
Před šesti lety ocenil americký časopis Time německou kancléřku jako osobnost roku a nazval ji „morální vůdkyní“ uprchlickou krizí. Moc platné jí to nebylo nejen v Česku, ale ani v jejím někdejším domově, bývalé NDR.
Odpor proti přijímání uprchlíků, který tam má na rozdíl od Česka alespoň reálný základ, jen umocnil v postkomunistických východoněmeckých regionech u mnoha lidí frustraci, jejímž terčem byla Angela Merkelová už předtím.
‚Reality show‘ o nástupci Merkelové vrcholí. Pět klíčových otázek a odpovědí kolem voleb v Německu
Číst článek
Analyticky myslet
Německý týdeník Der Spiegel se nedávno ptal Michaela Schindhelma, někdejšího východoněmeckého univerzitního kolegy a po roce 1989 politického souputníka Angely Merkelové, jak si vysvětluje, že právě v bývalé NDR, odkud německá kancléřka pochází, je vůči ní nejvíc nenávisti.
Schindhelm odpověděl, že Merkelová patří v očích tamních lidí k těm, kteří z pádu komunismu profitovali. Svou frustraci si na ní vybíjejí hlavně ti východní Němci, kteří to ve znovusjednoceném Německu nezvládli. Je pro ně ztělesněním skutečnosti, že to jde i jinak.
Pro Českou republiku je ovšem příběh Angely Merkelové poučný i z jiného důvodu. Pro svou strmou kariéru nepotřebovala žádnou geniální vizi. Stačilo, že je jako vědkyně zvyklá analyticky myslet a dotahovat věci do konce, že je pracovitá a dokáže se poučit z vlastních chyb.
To všechno jí ale stačilo jen proto, že v zemi jako je Německo funguje profesionální státní správa, schopná přetavit politická hesla do konkrétních zákonů. A to rychle a pokud možno bezchybně.
Úlohou politiků pak je zajistit jim v parlamentu většinovou podporu. Což ovšem zvládnou jen za předpokladu, že i jejich politická strana funguje jako dobře seřízený stroj, poskytující svému vedení spolehlivé zázemí. A také zpětnou vazbu směrem k voličům.
V tom tkví podstatná část celého tajemství politické stability Německa. A také rozdílu mezi ním a Českou republikou.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Americká sněmovna hlasovala pro pomoc Ukrajině. I díky Trumpovi
Matěj Schneider
Důchodovou reformu potřebujeme, ještě víc ale musíme dbát na mezigenerační solidaritu
Julie Hrstková
Koaliční strany teď kazí vládnutí malichernými spory
Petr Šabata
Airbnb je zpátky. Nejen v krizi bydlení si Praha nemůže dovolit takto neregulovaný byznys s byty
Apolena Rychlíková