Pozor na ‚digitální vyloučení‘

Po letech debat má Česká republika s nástupem nové vlády konečně i místopředsedu vlády pro digitalizaci. Je jím pirátský předseda Ivan Bartoš. Téma digitální transformace státní správy je jedním z těch, o kterých se dlouhá léta mluví, ale na jehož řešení stále nějak nezbýval čas.

Komentář Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ivan Bartoš

Ivan Bartoš | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Piráti na digitalizaci prakticky vyrostli a jejich nástup do vlády je v tomto směru určitě velkým příslibem. Stejně jako je podstatné vykonat tento typ transformace, je důležité nezapomínat na ty, pro které „online“ svět představuje velkou neznámou. Neměli by zůstat odříznutí.

Digitální vyloučení – ať už sociální, nebo třeba věkové – totiž představuje skutečně problém. Vždyť podle výzkumů nemá až čtvrtina dospělých lidí chytrý telefon a 15 až 20 procent nemá nebo nepoužívá internet. Podle odborníků je třeba, aby se na tyto lidi nezapomínalo – nejen při digitalizaci státní správy.

Přehrát

00:00 / 00:00

Apolena Rychlíková: Pozor na „digitální vyloučení“

„Jde o prevenci vytváření digitálních propastí mezi digitálně vyloučenými a zbytkem společnosti, jde o otázku ochrany osobních údajů a prevence závislosti na technologických gigantech a v neposlední řadě může jít i o důležitý nástroj, který může pomoct překlenout krizové stavy, jako jsou důsledky kybernetických útoků nebo výpadků energie,“ vysvětluje problematiku digitálního vyloučení výkonný ředitel IuRe Jan Vobořil. Právě tato organizace trvale upozorňuje na zvětšující se propast mezi těmi, kteří jsou a mohou být online, a těmi, kteří (z různých důvodů) zůstávají offline.

Pandemie v offlinu

Speciálně pandemie koronaviru nám digitální vyloučení ukázala poměrně zřetelně. Příběhy, jak se děti mačkají u jednoho chytrého telefonu, nebo si dokonce matky chodí pro písemné úkoly do školy, protože doma nikdo nemá počítač nebo internet, se během pandemie sdílely prakticky pořád.

Programování registru očkování jen pro počítačově gramotné lidi bylo zase poměrně nedomyšlené. Podobné nástrahy ale existují i mimo pandemii a právníci v jejich kontextu také začali používat sousloví „právo na analog“.

Co si pod ním máme představit? Tak třeba situaci, kdy vás okolnosti nutí mít všechno stažené jako aplikaci.

„Podle výzkumů nemá až čtvrtina dospělých lidí chytrý telefon a 15 až 20 procent nemá nebo nepoužívá internet. Podle odborníků je třeba, aby se na tyto lidi nezapomínalo – nejen při digitalizaci státní správy.“

Dobrým příkladem může být třeba jízda vlakem u jednoho nejmenovaného dopravce. Ten v nejnižší platové kategorii nenabízí jinou možnost, jak si objednat jídlo, než skrze aplikaci. Pro lidi bez chytrého telefonu to prakticky znamená, že se nenají.

Hojně diskutované jsou také platby kartou – některá místa ve velkých městech se mění na takzvané cashless zóny a člověk, který chce platit v hotovosti (třeba protože nemá ani účet u banky), si tam nic nekoupí. Přitom právo platit hotově existuje.

A podobných příkladů je víc, vzpomeňme třeba na trasování skrz e-roušku nebo ověřování bankovního přihlášení přes kódy zasílané do chytrých telefonů. Nám, kteří smartphony máme, takové věci život zjednoduší. Jenže některým lidem ho ztíží.

Je bezpochyby skvělé, že se po letech konečně dočkáme digitalizace státní správy, české úřady ji skutečně potřebují jako sůl. Je ale důležité, aby byla digitální transformace maximálně citlivá, aby se digitální propast dařilo spíše zahlazovat, nikoliv zvětšovat.

Autorka je komentátorka serveru A2larm

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme