Jen si tak trochu sáhnout

Závěrečné titulky slovenského zábavného pořadu Inkognito, na kterých herec Maroš Kramár „škrabká“ po zadku maskérku, oblétly celé Slovensko. Žena stojí ke Kramárovi zády, nemůže se bránit, celý zbytek osazenstva studia se tomu halasně směje, atmosféra na natáčení je uvolněná. Hlavně pro přítomné pány.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Maroš Kramár | Foto: Khalil Baalbaki
Přehrát

00:00 / 00:00

Apolena Rychlíková: Jen si tak trochu sáhnout

Když se o několik dní později strhla obří vlna diskusí o míře sexuálního obtěžování na Slovensku a koneckonců i u nás, cítil se Kramár dotčeně. Vždyť o nic nešlo. Je to nafouknutá kauza. Tohle že má být sexuální obtěžování? Ale kdeže. Jen taková rozverná situace v kruhu přátel.

Herci jako by vůbec nedocházelo, co svým chováním – zaznamenaným na kamery a odvysílaným v televizi – vlastně říká. Že jakákoliv žena, která se k němu otočí zády, má počítat s něčím podobným? Že je v redakci televize JOJ běžné a normální vytvářet mezi zaměstnanci atmosféru, kdy si muži z žen dělají objekty?

Ale nemá smysl zůstat jen u Kramára, jakkoliv je míra samozřejmosti, obsažená ve schváleném a odvysílaném materiálu, zarážející. To si během schvalování pořadu opravdu nikdo nevšiml, jak nevhodné je něco podobného pouštět do éteru?

Je to přece legrace

Svým způsobem je Kramárovo rozhořčení pochopitelné – vždyť dělá jen to, na co je celý život zvyklý a co je dlouhodobě tolerovanou společenskou normou. Tak proč zrovna nad ním se stahují mračna? Jenže v tom je právě ten problém. Míra tolerance a omlouvání podobného jednání je v české i slovenské společnosti silně zakořeněná.

Kromě jiného ji doprovází i neustálé obviňování žen. Ať udělají cokoliv, je to špatně. Jednou se ozývají moc, jednou málo. Někdy jsou hysterické a jindy zase uťáplé. Pochopit, co skutečně znamená každodenní boj s různými typy ponižování, je těžké i pro ženy samotné.

Každá z nás někdy zažila to, co maskérka v pořadu Inkognito. Pokřikování na ulici, pomlaskávání, svlékající pohledy nebo nevhodné poznámky na pracovních pohovorech, vyvolávající hned dvojí pocit viny. Co se stane, když se ohradím? A kam až to zajde, pokud ne?

Bývalá zaměstnankyně Senátu tvrdí o Bidenovi, že ji před 27 lety sexuálně napadl. Ten obvinění popřel

Číst článek

Dotyky, o které jsme nestály, poznámky, o které jsme neprosily a které nás uvedly do nepříjemných rozpaků nebo nám daly pocítit, kde je naše místo. Kultura sexismu je tak integrální součástí životů žen, že i pro ty otrlejší z nás je často jednodušší ji vytěsnit a všechny ty řeči a pohledy přecházet. Když se ozýváte moc často a věci se nemění, váš hlas slábne. A po čase utichne úplně.

Přesně takovou taktiku volí i obtěžovaná: ve svém vyjádření řekla, že atmosféra na natáčení je taková přátelská. A že to je celé nafouknuté. Rozumím jí – lidé, kteří se dopouštěli nevhodného chování vůči ní, jsou její kolegové, nadřízení, kteří rozhodují o její práci. Jsou to lidé s nesporně větším společenským kapitálem a potkává je pravidelně.

Vystoupit z předem zaběhnutých rámců, nahlédnout je jinak a získat sílu k jejich proměně je těžké i v jednodušších situacích než jsou případy sexuálního obtěžování. Zvlášť pokud veškerá váha odpovědnosti leží na bedrech obětí a protistrana jde nápravě naproti jen velmi neochotně, bez zjevné sebereflexe, bez respektu k perspektivě druhých.

Chci v Polsku zákaz propagace ideologie LGBT ve veřejných institucích, řekl prezident Duda

Číst článek

Dokud si nezvykneme problematické momenty posuzovat optikou těch, kteří v nich jsou ponižováni, kráceni na svých právech, zesměšňováni, bude běžné dál v televizi vídat privilegované muže, jak sahají neprivilegovaným ženám na zadky. Jen atmosféra bezpečí a přijetí může otevřít rány, které si podstatná část populace nese s sebou. Jestli muži chtějí, aby se ženy o kultuře sexismu naučily mluvit, musí začít vnímat celý kontext a začít u sebe.

Ptát se, jestli se sami nedopouštějí nevhodného chování, a jestli ano, změnit to. Může přitom jít o mnohem subtilnější, nenápadnější věci, než jaké jsme měli možnost vidět u Maroše Kramára. Teprve ve společnosti, která naslouchá, se ze slov stává plnohodnotná diskuse. Televize JOJ udělala k jejímu zahájení první, podstatný krok: přiznala, že je problém. Teď zbývá všechno to ostatní.

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme