Argentinské kotrmelce v souzení zločinů někdejšího státního terorismu

Na rozlehlé Květnové náměstí před prezidentský palác v Buenos Aires přišly tento týden tisíce lidí s transparenty a bílými šátky, které zvedali nad hlavu. Byli to staří, mladí, příznivci nejrůznějších politických směrů se svými „dresy“ a symboly svých stran, celé rodiny s dětmi. Spojil je zvláštní protest: ani proti politikům, ani proti kapitalistům. Bylo to proti rozhodnutí nejvyššího soudu.

Glosa Buenos Aires Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Protesty v Buenos Aires proti rozhodnutí nejvyššího soudu | Zdroj: Reuters

Ten rozhodoval ve sporu, který byl možná nezáživně procesní. Tři soudci z pěti vytáhli historické pravidlo zvané 2x1. To znamená, že se každý den ve vězení před vynesením rozsudku počítá za dva, tedy že se odsouzenému z délky konečného trestu odečítá dvojnásobek dní strávených ve vazbě. Toto pravidlo vytvořili v roce 1994 a mělo za cíl urychlit soudní procesy. Minulo se ale cílem a nakonec ho zrušili.

Teď ale soud tento trestní bonus přiznal Luisu Muiñovi, odsouzeného za únos a mučení pěti lidí v nemocnici ve městě Posadas v průběhu vojenské diktatury. Rozhodnutí nejvyššího patra soudní moci v Argentině tak potvrdilo jeho předčasné propuštění z 13letého trestu. Precedentní rozsudek ale zároveň znamenal, že by se podobně mohli dostat předčasně na svobodu stovky totalitních mučitelů.

2017-05-10t223247z_1_170511-232356_pla.jpg

Argentinská vojenská diktatura a její zločiny označované také jako špinavá válka, netrvaly dlouho – od začátku 70. let do roku 1983. O to víc ale byly kruté. Podle oficiálních míst bylo obětí státem organizovaného teroru 18 tisíc, podle lidskoprávních aktivistů 30 tisíc. Odpůrci režimu byli mučeni, nechávali se zmizet, zabíjeli se a nechyběly ani tak kruté způsoby, jako vyhazování uspaných zmučených lidí zaživa z letadel vysoko nad mořem. Armáda a tajná policie organizovaly rozsáhlý program odebírání dětí nepohodlným osobám a umisťování do cizích rodin.

Jihoamerická země hned po konci krvavého režimu začala strůjce i vykonavatele ohavností soudit a odsoudila je. Jenže by to nebyla Jižní Amerika, aby něco tak náročného jako vypořádávání se s minulostí ještě nezdramatizovala. Pod tlakem armády byl přijat zákon o tlusté čáře za minulostí a zákon, který očišťoval většinu příslušníků ozbrojených složek ze zločinů v průběhu diktatury.

Tohle nadiktované zapomenutí krutostí ale po dalších víc než 15 letech zákonodárci zrušili a v roce 2006 padl první rozsudek, který označil činy konané pod hlavičkou státního terorismu za zločiny proti lidskosti a genocidu. Do vězení se po desítkách let dostaly nakonec i samotné hlavy vojenské diktatury. Desítky dětí, odebrané umučeným matkám, se díky rozsáhlému genetickému pátracímu programu organizace Babičky z Květnového náměstí dostaly zpátky ke svým pravým rodinám.

A najednou se po 33 letech od skončení diktatury vrací jak bumerang minulost – tedy zcela překvapivé rozhodnutí nejvyššího soudu, které opět hraje do karet někdejším vrahům a mučitelům. Argentinská veřejnost ale zasáhla. Ke křiku na nejdůležitějším náměstí v zemi a tisícům bílých šátků, symbolizujícím plenky unesených dětí, se přidal kongres. Netrvalo to ani týden a bleskově schválil zákon, který definitivně ruší pravidlo 2x1 pro pachatele zločinů proti lidskosti a genocidy.

Těžce a dlouze vydobytou pověst země, která se dokáže vypořádat s bolestivou minulostí, si tentokrát Argentinci vzít nenechali.

David Koubek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme