Leckoho možná napadne, že k tomu měli dva dobré důvody. V prvé řadě chtěli po letních hrách v roce 2012 znovu využít londýnský olympijský stadion. Rozhodnutí si prý navíc prosadil současný prezident Mezinárodní atletické federace IAAF Sebastian Coe, bývalý olympijský vítěz v běhu na 1500 metrů a kdysi jeden z nejpopulárnějších sportovců na ostrovech.

Už po dvou soutěžních dnech se dá říci, že důvody, pro které se 16. mistrovství světa koná právě v Londýně, jsou naprosto nedůležité a podružné.

Překrývá je fakt - navíc nesmírně silný -, že šlo o volbu výtečnou. Plné tribuny, tedy zhruba 60 000 diváků, se daly při prvních dvou večerních blocích očekávat.

Vždyť hned na závěr úvodního pátečního večera běžel domácí vytrvalec Mohamed Farah pro své v pořadí už šesté zlato ze světových šampionátů a sobota zase nabídla poslední velký individuální závod fenomenálního jamajského sprintéra Usaina Bolta.

Volnou sedačku jste však na stadionu neobjevili ani během sobotního dopoledne, vyhrazeného pro kvalifikace a rozběhy. Nikdo přitom nemusel nabízet volné vstupenky školám nebo dokonce usazovat do hlediště pluky vojáků nebo milicionářů v uniformách či v civilu, jak jsme viděli na některých šampionátech v minulosti.

Plný dům, skvělá atmosféra, perfektní organizace, jak dostat na stadion a poté z něj zpět na stanici metra obrovské davy lidí. Jedno se však Britové nikdy nenaučí. Zajistit, aby během podobných akcí nepršelo.

Miroslav Augustin Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít