Zloději versus cenzoři. V boji o unijní směrnici šlo o velké peníze i svobodu slova

Boj o unijní směrnici k ochraně autorského práva na internetu byl lítý a emotivní. Však v něm také šlo o velké peníze a o svobodu slova. Stoupencům směrnice, kteří říkají, že krást je špatné, se dostalo nelichotivého nařčení, že útočí na svobodu internetu a prosazují cenzuru.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Demonstrace odpůrců směrnice. | Foto: Václav Šálek | Zdroj: ČTK

Stoupenci internetové svobody jsou naopak nařčeni, že obhajují zlodějinu. Při hlasování v Evropském parlamentu cenzoři přesvědčivě porazili zloděje, když pro směrnici hlasovalo 348 poslanců, a proti 274.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ivan Hoffman: Zloději versus cenzoři

Potíž je v tom, že poražení zloději mají na své straně silné veřejné mínění. Petici proti regulaci internetu podepsalo 5 milionů lidí. Zloděje pak také podporují evropští akademici, kteří předvídají, že se na internetu dramaticky sníží dostupnost informací.

Než by se totiž začala platit daň z odkazu, přestane se podle akademiků odkazovat. Dost možná tedy vítězní cenzoři utrpěli vítězství Pyrrhovo. V praxi bychom to měli vědět za dva roky, poté, co členské státy implementují odhlasovaná pravidla do národních legislativ.

Zloděj vždy o krok vpředu

Žádná kaše se ovšem nejí tak horká, jak se navaří a platí to i o tomto souboru dobrých předsevzetí dláždících cestu do pekla. Z voleb do evropského parlamentu může vzejít reprezentace, která přijatou regulaci zruší. Anebo zloději najdou způsob, jak směrnici obejít.

Zloděj je jak známo vždy o krok vpředu před cenzorem. Především ale pouze tušíme, co s internetem udělá jeho stonásobné zrychlení. V tomto smyslu je směrnice účtem, který Evropský parlamentu udělal bez hostinského.

Ochrana autorského práva, čili ochrana vlastníků autorských práv, nikoli samotných autorů, se nezavádí z principiálních či etických důvodů, nýbrž z důvodů zcela pragmatických. Kvůli příjmům z reklamy.

Evropský parlament se přiklonil k názoru, že příjem z reklamní manipulace a rafinovaného vymývání mozků by měl připadnout médiím, která kultivují své publikum seriózní žurnalistikou.

Potíž je v tom, že média, která žijí z reklamy, své publikum nekultivují. Krmí ho mixem žurnalistiky a reklamní demagogie. Proto mimochodem nebude snadné přesvědčit veřejnost, aby si ošklivila internetového zloděje a oslavovala svého cenzora.

Ivan Hoffman Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme