Jenže neslaví a o úspěšné rekonstrukci skoro vůbec nemluví. Lepší příklad, jak funguje svět informací, člověk jen tak nenajde.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Ráj na Barrandovském mostě

Špatná zpráva je dobrá zpráva, říkají novináři a publicisté. Pokud se stane něco zlého, pak je možné obratem ruky vytvořit článek nebo pořad, který přitáhne pozornost. Ovšem dobré zprávy, tedy zprávy o tom, že se něco podařilo nebo že je něco v pořádku, nemá smysl v médiích vůbec uplatňovat, protože je nikdo nečte ani nesleduje.

Železné pravidlo mediálního provozu vytváří z našeho světa jediné univerzum pohrom, které se průběžně hroutí, až nakonec zanikne ve velké vesmírné katastrofě.

Novináři slouží vládcům?

Bohužel, tedy z pohledu médií a těch, kteří je sledují, katastrof a pohrom není nikdy dost. Proto vznikla nová disciplína předpovídající, co strašného se stane. Lidé se děsí válek, nakažlivých nemocí, chudoby, změny podnebí a s tímto strachem je možné efektivně pracovat. Značná část zpravodajství se proto odehrává před horizontem nadcházejících globálních katastrof, jako kdyby každá zpráva potřebovala temnou souvislost s blížícím se Armageddonem.

Nepřekvapilo, že se podařilo hrozící katastrofu inscenovat také u opravy Barrandovského mostu. Články o hrůzách, které nás čekají, se skutečně dostávaly na titulní strany. Sice se nesplnily, ale to nevadí, budou nahrazeny prognózami dalších pohrom, před kterými teprve stojíme.

Nebylo by správné odsuzovat všechny varovné články. Bylo jich bohužel příliš málo na to, aby přesvědčily Evropu, ať neodebírá ruský plyn, protože Rusové mohou přerušení dodávek využít jako válečnou zbraň. Katastrofických článků o Barrandovském mostě bylo naštěstí dost, aby přitáhly pozornost řidičů a ti omezili cesty přes dopravní uzel, na kterém se opravovaly dva jízdní pruhy. Experti, kteří plánovali opravy mostu, prostě využili sklony médií vyrábět katastrofy.

Média fungují, jen trochu jinak, než si obyčejný člověk myslí, dalo by se uzavřít. Nepříjemná je na pozitivním příkladu Barrandovského mostu jediná okolnost. Správci dopravy považují občany za děti, které je nutné čas od času postrašit, aby zareagovaly na rozumná doporučení. Možná se to netýká jen občanů, kteří drží volant, ale každého a všech veřejných záležitostí. Pak už není příliš daleko úvaha o tom, že novináři slouží vládcům jako užiteční idioti. Nemuseli by, pokud by tolik netoužili po pozornosti a nepropadali za tím účelem tak často katastrofickým vizím.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít