Bělorusko, součást kremelského projektu ‚2024‘

Podle názoru liberálních běloruských intelektuálů v současném Bělorusku existuje ledacos ve dvojí podobě – a nejde jen o dva jazyky, dvě národní vlajky a dva státní znaky. Ona dvojakost se projevuje také v žurnalistice, ve spisovatelských organizacích i v odborech – to vše v situaci, kdy zemi už 25 let vládne diktátor Alexandr Lukašenko.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jedním z nejviditelnějších vítězů jednání v Minsku je bezesporu běloruský prezident Alexandr Lukašenko | Foto: European Commission Audiovisual service

Podle názoru běloruského filozofa Uladzimia Mackjaviče je důvodem dublování běloruských společenských struktur nedořešená ideologická krize po rozpadu Sovětského svazu na konci roku 1991.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

Mackjavič je toho názoru, že nová moc, a to i v čele s tehdejším běloruským vůdcem Stanislavem Šuškevičem „nezahájila proces dekomunizace náhle osvobozené země a nedokázala komunistickým dogmatům vzdorovat jakýmkoli jiným náhledem na současný svět.“ Zatímco v příštích pár letech se v Bělorusku rodila občanská společnost, státní ideologie zůstávala zcela nedotčená.

Sociolog Oleg Manajev se domnívá, že z hlediska stavu společnosti je „rozkol ve společnosti zúžení a v krajním případě dokonce absence všeobecných hodnot a jejich významů, které jednotlivce spojují v pospolitost a posléze v národ.“

Kdo nejde se mnou

Podle názoru tohoto odborníka má zmiňovaný rozkol v běloruské společnosti dosti hluboké kořeny, jež vězí už v dobách Velkoknížectví litevského a Rzeczi Pospolitej, kdy se elity orientovaly na Polsko, takže vyznávaly katolictví a mluvily polsky, kdežto lidové vrstvy se dívaly spíš směrem k Rusku, byly pravoslavné a jejich jazykem byla běloruština.

V současném Bělorusku už zmíněný rozkol není tak zjevný, přestože paralelní struktury zůstávají zachovány. Filozof Valentin Akudovič je dokonce toho názoru, že Bělorusko je jakýsi archipel, na jehož mnoha ostrovech „žijí lidé s absolutně odlišnými názory, kteří si navzájem příliš nerozumí a k nějakému dialogu či dokonce konsenzu ani nesměřují.“

V nynějším Bělorusku tak existuje část společnosti, která nesouzní ani s mocí, ani s opozicí.

Když se k moci dostal Alexandr Lukašenko, rozpolcenou běloruskou společnost rozhodně nezačal smiřovat a sjednocovat, ale naopak po dlouhá léta jednal v duchu zásady „kdo nejde se mnou, jde proti Bělorusku“. Jak se zdá, bohužel se mu to vyplácelo.

Což ale může dosti rychle skončit, protože současné Lukašenkovo Bělorusko se stává stále zřetelnější součástí kremelského „projektu 2024“, jehož základním smyslem je udržet Vladimira Putina na vrcholu ruské mocenské pyramidy i v okamžiku, kdy podle současné ruské ústavy nebude moci znovu kandidovat na už páté období v prezidentském úřadu ve své vlasti.

V takovémto případě se bude svrchovaně hodit zatím víceméně virtuální Svaz Ruska a Běloruska, v jehož čele Putin podle zmíněného „projektu 2024“ stane. Tragicky rozdělený běloruský národ mu v tom zabránit dokáže jen sotva.  

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme