Ústavní soud: Stát má mít na internetu navrch

Ústavní soud odmítl zrušit paragrafy, které všem mobilním operátorům nařizují sledovat pohyb mobilních telefonů, půl roku ho archivovat a na žádost ho odevzdat bezpečnostním složkám. Není to poprvé, kdy soudci dali přednost pohodlnému výkonu státní moci před individuálními právy uživatelů internetu.

Komentář Brno Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ústavní soud v Brně | Foto: Jan Symon | Zdroj: Ústavní soud ČR

„Plošné uchovávání provozních a lokalizačních údajů představuje snahu státu neztratit se v době informační společnosti a mít v rukou efektivní nástroje k plnění svých úkolů – zde zejména v oblasti bezpečnosti státu a jeho obyvatel,“ napsali soudci.

Každý krok zaznamenaný na půl roku. Ústavní soud rozhoduje o zrušení plošného sledování občanů

Číst článek

Soud rovněž naznačil, že by zákonodárci měli kontrolu státu nad internetovými službami rozšířit: „Současná právní úprava neodpovídá dnešnímu způsobu využívání služeb elektronické komunikace – povinnost data retention se nevztahuje na poskytovatele tzv. OTT služeb (např. Facebook, WhatsApp, Skype), které již víceméně klasický telekomunikační provoz začínají nahrazovat,“ dodali.

Na názoru soudu nic nezměnil ani fakt, že „prostřednictvím shromažďovaných informací lze sestavit podrobný osobní a komunikační profil jednotlivce. A to včetně tak zásadních údajů jako jsou politická orientace, zdravotní stav, sexuální orientace, osobní vazby a společenské postavení.“

Informace jsou prý v rukou operátorů a policie v bezpečí a pokud k jejich únikům někdy došlo, nešlo o systémovou chybu, nýbrž jednotlivé selhání. Navíc z řízení před soudem vyplynulo, že státní orgány si cestu k získání předmětných informací vždy najdou, jasná zákonná úprava tak občanům paradoxně poskytuje větší ochranu, než kdyby při získávání informací záleželo jen na kreativitě policistů a státních zástupců.

Přitom nakládání s předmětnými záznamy upravuje tajná instrukce policejního prezidenta, veřejnost se dostane jen k útržkovitým informacím o policejní praxi. Díky ní ale víme, že databáze Útvaru zvláštních činností obsahu je i záznamy o o osobách, které s vyšetřováním neměly nic společného, jen se náhodou pohybovaly v okolí. A tato data policie archivuje pět let.

Není to poprvé, kdy se ústavní soudci ve sporu o práva uživatelů internetu postavili na stranu represe. V únoru 2017 plénum soudu posvětilo paragrafy obsažené v zákonu o hazardních hrách, podle kterých může ministerstvo financí dle svého uvážení zablokovat kteroukoli internetovou stránku, o které usoudí, že nabízí nelegální sázky. Stačí ji umístit na černou listinu a poskytovatelé internetového připojení musí web znepřístupnit.

Ohrožuje nový zákon o hazardních hrách svobodu slova na internetu?

Číst článek

Na seznamu se do dnešního dne objevilo 130 adres, většina ale pochází od jedné sázkové firmy, která k adrese akorát přičítá číslici: pokud tedy hráči zjistí, že byl web zablokovaný, přičtou k adrese jedničku a mohou sázet dál.

Zákon ale kulhá na více místech: poskytovatelé internetu volí pro blokaci nejjednodušší způsob, netechnicky řečeno se tváří, že zablokovaná adresa na internetu neexistuje. Pokud ale svůj počítač nastaví tak, aby se na adresu doptával v zahraničí, blokaci snadno obejde.

To v případě sledování pohybu tak snadné není: operátoři zaznamenávají, kde se nachází jednotlivé telefony. Díky technologiím jako VPN nebo TOR lze do značné míry skrýt, s kým a o čem uživatelé komunikují, informace o poloze ale zůstává v databázích mobilních operátorů a policejních orgánů. O jejich zabezpečení se veřejnost dozví až ve chvíli, kdy z nich data utečou.

Jan Cibulka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme