Bitva o moc už nejen v české politice, ale i ve sportu

Představte si ženicha, který se domluvil se svou snoubenkou na svatbě. Koupil prstýnky, svatební šaty i kytici pro tchyni, zajistil termín na úřadě i hostinu, pozval příbuzné a kamarády, rozloučil se se svobodou a pár hodin před veselkou otec jeho vyvolené řekne, že mu svou dceru z nějakého důvodu nedá.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jiří Kejval | Foto: Jan Bartoněk

Přesně do takové nepříjemné, až trapné situace se dostal šéf českých olympioniků Jiří Kejval. Do Limy na jednání Mezinárodního olympijského výboru cestoval s přesvědčením, že se bude vracet ve veselé náladě jako jeho nový člen, místo toho však v letadle přemýšlel: „Kdo a proč?“

Odpověď na první otázku možná nezná ani Thomas Bach, první muž světového olympismu, který na rozdíl od spousty jiných lidí nehází anonymní dopisy do koše. Důvod, proč někdo úmyslně zabránil, aby se Kejval stal členem zřejmě nejsilnější sportovní organizace světa, je však naprosto jasný, byť se také objevují názory, že mohlo jít o iniciativu funkcionářů z cizí země, kteří údajně chtějí mít v MOV svého muže.

Mnohem pravděpodobnější je varianta, že šlo o další z faulů v souboji o ovládnutí českého sportu a hlavně peněz, které do něho tečou. Zvolení Jiřího Kejvala do vrcholného mezinárodního orgánu by jej bezpochyby mimořádně posílilo. Minimálně na další dvě volební období by jej navíc „zabetonovalo“ do čela Českého olympijského výboru, neboť si těžko představit, že by na volební valné hromadě delegáti nezvedli ruku pro muže, který je zastupuje v MOV.

Kejval od svého zvolení v roce 2012 prosazuje, aby klíčovým sportovním orgánem v České republice byl právě ČOV, což je nepřijatelné nejen pro Českou unii sportu sdružující jednotlivé svazy a spolky, ale také řadu politiků. Současnému předsedovi přitom vyčítají nejen jeho bývalé obchodní vztahy se šéfem Sazky Alešem Hušákem, ale také údajnou nehospodárnost ČOV.

Už před několika měsíci se objevily zaručené zprávy, že po volbách vznikne speciální vládní agentura pro sport, která bude peníze sama rozdělovat, a dokonce se i nahlas hovoří o lidech, kteří by ji měli vést. Nežili bychom však v České republice, kdyby některé z potenciálních kandidátů neoslovovaly osoby z velkých tuzemských sportovních marketingových společností, které si vždy uměly nemalé dotace zařídit. To však není zdaleka jediným důvodem proč pochybovat, zda se po nástupu nové vládnoucí garnitury situace s financováním českého sportu pozitivně změní.

Spočítáme-li, kolik lidí s ním spojených si už přečetlo obvinění ze spáchání trestného činu, mohlo by se na první pohled zdát, že v českém sportovním prostředí na slušného člověka pomalu nenarazíte. Podobná úvaha je však naprosto nesmyslná. Hlavně u dětí a v malých oddílech najdete po celé republice tisíce skvělých, často dobrovolných trenérů, kteří pracují sice ve skromných podmínkách, ale zato nesmírně obětavě. Neintrikují, nepíšou anonymy, neusilují o posty. Přesto, či právě proto o nich čteme a slýcháme hodně málo.

Miroslav Augustin Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme