Johnsona by volby stejně neminuly. V čele strany a vlády nestanul na základě demokratického mandátu, ale hlasováním několika desítek tisíc členů Konzervativní strany poté, co rezignovala Theresa Mayová.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Jana Fingerlanda

Jeho postavení tím bylo oslabené. Navíc sám dlouhodobě útočil na parlament, který s ním nedostatečně spolupracoval, a bude se mu tedy hodit, pokud se Dolní sněmovna obmění.

Spekuluje se o tom, že se bude snažit Konzervativní stranu poněkud zúžit, tedy že bude tlačit na to, aby byli nominováni hlavně lidé jemu blízcí. Ostatně jeho prvním větším krokem ve funkci byl vyhazov více než dvacítky konzervativních poslanců za to, že odmítli hlasovat se stranou – jednalo se přitom o zasloužilé torye, z více než poloviny bývalé ministry.

Má tedy šanci, že po volbách bude mít za zády loajálnější – nebo poslušnější – stranu, než je ta, kterou před pár týdny převzal od Mayové. Především se ale spoléhá na to, že volby vyhraje, a možná dokonce posílí svůj klub. Má totiž štěstí v tom, že konzervativci sice jsou vnitřně rozerváni, ale labouristé jsou na tom ještě mnohem hůře.

Všechno všem

Labouristickou stranu před čtyřmi lety ovládly zástupy nových členů, většinou silně levicových, až extremistických. Ti do čela prosadili Jeremyho Corbyna, muže, který pro své vyhrocené názory až do vysokého věku zůstával na okraji své vlastní strany.

Převzato z Plusu

Corbyn slibuje masivní znárodňování, kolosální (nezajištěné) investice, podporu pro elektrifikaci osobní automobilové dopravy a případně i čtyřdenní pracovní týden.

Corbynisté se dostali do konfliktu s poslaneckým klubem labouristů, a vlastně i labouristickými voliči. Více než konzervativci nenávidí tohoto muže tradiční labouristé, kterým je jasné, že Corbyn připraví stranu o mimořádnou šanci na vítězství v době, kdy se konzervativci svým zmatkováním kolem brexitu znemožnili.

Tím, že se hlasování odehraje ještě před brexitem, nedopadne na Johnsonovu hlavu zloba za případné negativní dopady opouštění Evropské unie.  

Corbyn udělal i další chyby, ze zřetele vypustil Skotsko, kde skoro všechny hlasy získali nacionalisté z SNP, vyvolal podezření, že je vlastně antisemita, a nedokázal se za celá léta jasně vyslovit k otázce brexitu.

Ironií je, že zatímco čeští pravičáci vidí Evropskou unii jako příliš socialistickou, vůdce britských labouristů s úlevou opustí tento nelidsky kapitalistický projekt. V každém případě je Corbyn podle průzkumů nejméně oblíbeným vůdcem opozice v novodobých dějinách Británie.

První vyhrání

Britský jednokolový většinový volební systém favorizuje dvě velké strany, tedy konzervativce a labouristy, nanejvýš se do Westminsteru dostanou ty menší strany, které mají voliče koncentrované v konkrétních obvodech, zejména skotští nacionalisté a irští unionisté. Liberální demokraté, kteří by jinak mohli sloužit jako protestní strana, se pokusí spojit se zelenými a se Stranou Walesu a prorazit skleněný strop.

Teoreticky se tedy může stát, že Johnson se ocitne v situaci, kdy bude muset za možnost vládnout něčím zaplatit menším stranám. Co udělá, pokud například Skotská národní strana podmíní svou spolupráci vypsáním dalšího referenda o nezávislosti Skotska, když už Boris Johnson referenda tak miluje?

Britská politika v posledních letech připomíná tobogán a jedno vítězství je předzvěstí vzápětí následující prohry, a také naopak. Při pohledu zdálky to může být i zábavné.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít