Zvolením Borise Johnsona se zřejmě uzavřela na chvíli pootevřená cesta k novému referendu, s nímž by teď už souhlasili i labouristé.

Johnson se prezentuje jako zapálený brexitář a ukončení členství své země v unii zmínil jako hlavní úkol hned ve své děkovné řeči. A jak je patrné z jeho dřívějších vyjádření, proti mysli by mu nebyl ani tvrdý odchod bez dohody.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

Problém, před kterým Británie stojí, spočívá mimo jiné v tom, že dohoda uzavřená mezi minulým kabinetem a Evropskou unií počítá s takzvanou „irskou pojistkou“, ponecháním volně průchodné hranice mezi Irskou republikou a britským Severním Irskem. Právě kvůli tomuto článku většina britských poslanců dohodu odmítla a Británie tak zůstává bez jasné cesty ven. 31. říjen, kdy má členství skončit, se přitom blíží.

Britové, a to nejen ti, kteří Johnsona nemají rádi, se nyní ptají, jaký je jeho plán, když se mu ten od Mayové nelíbil. Na jeho bližší vyjádření se zatím čeká, o svých plánech by měl pohovořit před poslanci ve čtvrtek.

Johnsonův temperament

Obvykle se upozorňuje na tři skutečnosti. Zaprvé, Johnson má chronický problém vidět detaily, které jsou ovšem v takových případech důležité. Například opakovaně mluvil o tom, že vyjedná dohodu o volném obchodu, ale neřekl, s kým a jaké parametry by měla mít. Jako vzor dává unijní dohodu s Kanadou, ovšem ta se dojednávala sedm let.

Převzato z Plusu

Za druhé, jeho temperament ho žene do dobrodružných experimentů, které, dokud se týkaly jeho osobního života, svérázné žurnalistické praxe nebo i politického marketingu, jemu samotnému neuškodily. Jeho formulace, že až přijde čas, uděláme to hop nebo trop, není pro řízení celé země to pravé ořechové.

A za třetí, ze všech myslitelných britských politiků je právě on nejméně vhodný na nová jednání s Evropskou unií. Málokoho mají v Bruselu tak „rádi“, jako Johnsona, který svou kampaň za brexit založil z velké části na přehánění, polopravdách a někdy i doložitelných lžích.

Jedním z jeho nástrojů má být zadržení 39 miliard liber, které má Británie zaplatit Evropské unii za její ústupky. Johnson prohlásil, že je prostě zadrží a odmítne vyplatit, snad v nápodobě premiérky Thatcherové, která si vyjednala slavný rabat na britské příspěvky do evropského rozpočtu. Jenže Johnson není Thatcherová a hrozí mu, že v takovém případě Evropané nebudou vůbec jednat o volném oběhu zboží a britské firmy čeká placení nejméně desetiprocentního cla.

Borisova smůla

Je tu ještě jedna okolnost, Johnson bude mít vratkou pozici nejen vůči Evropské unii a ve vlastní straně, kde se proti němu postavila část kolegů, ale i tváří v tvář ostatním stranám. Bude mít malou většinu ve Westminsteru, opřenou o Demokratické unionisty, kteří budou žárlivě střežit právě zmíněnou „irskou pojistku“.

Část jeho vlastních poslanců je proti odchodu bez dohody a budou mu hrozit shozením celého kabinetu. A do toho bude zasahovat vliv brexitářské strany UKIP, která posiluje na úkor konzervativců.

Boris Johnson nyní narazí na realitu, a nebude to už jen na jeho účet. Brexit může bolet, ale Británie přestála horší věci. Ovšem současná situace má svá specifika. Johnsonovi se může stát, že neúspěch při jednání o irské hranici, případně negativní dopad brexitu na Skotsko, povede k dezintegraci Británie – za Johnsonova vysněného premiérování. Jak to říká to přísloví? Dej si pozor, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít