Brexit a co dál? Režim jako Švýcarsko nebo Norsko?

Je to tady: 31. leden 2020 je pro polovinu Britů důvodem k jásotu, že se konečně zbavili údajného diktátu Bruselu. Pro druhou polovinu je to důvod k obavám, že odchod jejich země z unie vážně poškodí jak britskou ekonomiku, tak i životní úroveň většiny obyvatel.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Brexit (ilustrační foto) | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Faktem je, že konkrétní podmínky budoucích vztahů se mají v nadcházejících měsících teprve vyjednat. Jak budou vypadat – pokud nemá dojít k tzv. „tvrdému brexitu“, který zatím údajně žádná z obou stran nechce – si lze ale představit už teď.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lída Rakušanová: Brexit a co dál

Jako příklad může posloužit Švýcarsko, kde v roce 1992 voliči v referendu sice odmítli vstup do Evropské unie, ale během času se při vyjednávání s Bruselem o celé řadě smluv, které jejich zemi umožňují rovnoprávný přístup k unijnímu trhu, dostali do situace, kdy jim nezbylo než postupně přijmout i značnou část evropské legislativy.

Včetně tak ožehavých bodů, jako je volný pohyb osob ze všech států Evropské unie. A to i jejich nemajetných občanů, kteří přijedou do Švýcarska bez pracovní smlouvy. Jediné omezení by mělo být, že si mohou ve Švýcarsku hledat práci maximálně šest měsíců.

O nás bez nás

Proti tomu se sice zformovala ve Švýcarsku iniciativa, která chce vládě uložit, aby o volném pohybu osob s Bruselem znovu jednala, a pokud se jí nepodaří smluvní podmínky zpřísnit, aby dotyčnou smlouvu vypověděla.

‚Unie ve dvojím ohni.‘ Startuje další fáze složitého jednání o brexitu. Co v přechodném období čekat?

Číst článek

Jestliže však tohle švýcarští voliči 17. května v referendu schválí a Brusel na změnu podmínek nepřistoupí, bude reálně hrozit, že podle tzv. „gilotinové“ klauzule spolu s vypovězením dotyčné smlouvy automaticky zaniknou i všechny ostatní švýcarsko-unijní bilaterální dohody.

Kromě toho odvádí Švýcarsko, obdobně jako Norsko, které má s unií také dohodu o rovnoprávném přístupu na vnitřní trh, do bruselské pokladny nemalé peníze. V případě Švýcarska jsou to zhruba dvě miliardy eur ročně. Jinak by například švýcarské instituce a podniky nemohly spolupracovat na vědecko-technických výzkumných projektech členských států. Což ale samozřejmě znamená, že se také všechny unijní země mohou podílet na výzkumných projektech Švýcarska.

To jsou jenom dva příklady, z nichž jednoznačně plyne, jaká budoucnost Británii velmi pravděpodobně čeká, pokud bude chtít s unií vyjednat tzv. „měkký brexit“. Je to perspektiva typu „o nás bez nás“, kdy evropskému státu v jeho vlastním zájmu nakonec nezbude než se podřídit legislativě, do které nemá co mluvit. V případě Británie by to ale zároveň bylo popření snad všeho, co britští stoupenci odchodu z unie svým voličům naslibovali.

Alternativou je odchod Británie bez obchodní dohody s unií. V tom případě se dá čekat nejen zavedení cel, ale dojde-li ke kompletnímu zpřetrhání vazeb k vnitřnímu trhu unie, pak i ke ztrátě preferenčního přístupu na trhy těch zemí, se kterými uzavřel obchodní dohody Brusel. Jsou jich po celém světě desítky. Jistě: Londýn si může s dotyčnými státy vyjednat během let vlastní dohody. Zaručeně bude mít ale podstatně slabší vyjednávací pozici než Evropská unie.

Premiér Johnson má teď rok na to, aby přemýšlel, jak tohle všechno svým voličům vysvětlí.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Lída Rakušanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme