Zatím totiž ani není jasné, jestli i sama britská premiérka není jedno ze zvířátek, které prosazuje svůj směr, a nebo jestli sedí na kozlíku. V případě premiérky je alespoň jasné, jakým směrem chce jet.

Příliš mnoho směrů

I nadále tvrdí, že jestliže výsledkem referenda bylo vystoupení, má Británie odejít, a má-li odejít, pak na základě dohody s Evropskou unií, a jediná, kterou mají Britové k dispozici, je ta, kterou vyjednala ona. Vlastně se řídí principem, který proslavila Margaret Thatcherová, jíž se přezdívalo TINA – podle její oblíbeného obratu „there is no alternative“, není žádná jiná volba.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

Potíž je, že protihráči Mayové se domnívají, že jiné možnosti jsou, a to dokonce několik různých. Mayová zatím spoléhala na to, že poslanci ztratí nervy a napotřetí, těsně před 29. březnem, její britsko-unijní dohodu konečně odsouhlasí.

Jenže předseda parlamentu John Bercow odmítl nechat o lehce poopravené dohodě hlasovat s tím, že je proti precedentům, aby se během jedné schůze hlasovalo o tomtéž vícekrát.

Je to tentýž Bercow, který si vybíral mezi různými návrhy na hlasování a kritiku odrážel tím, že kdyby se věci neměnily, nikdy by nenastal žádný pokrok. Z dopisu Tuskovi ovšem vyplývá, že Mayová se příští týden pokusí Bercowa v parlamentu přetlačit. Z psaní do Bruselu lze odvodit, že pokud Mayová neprosadí svou, rezignuje.

Svérázný předseda parlamentu ovšem není jediným potížistou. Ukazuje se, že ani labouristé nebudou bojovat za setrvání v EU, zejména ne Jeremy Corbyn, který naznačil, že je s odchodem z Evropské unie zcela svolný a dokonce ani rezignace premiérky by mu nebyla nevhod.

A část konzervativců a unionistů i nadále evidentně spoléhá i nadále na to, že je pro Británii lepší odejít bez dohody, prý špatné, nebo kalkulují s jinými scénáři.

Oblečená neoblečená

Jedním z nich je odklad brexitu z konce března. Jedna z těch variant, které padly, byl roční až dvouletý odklad. Ten by ve skutečnosti znamenal šanci pro britské odpůrce brexitu zvrátit situaci, například prosadit druhé referendum.

Tato varianta je nyní pryč ze stolu, protože Mayová požádala o odklad dnu D jen o tři měsíce. Prý to bylo na nátlak šéfa Evropské komise Junckera, jak poněkud nevhodně zveřejnil jeho mluvčí.

Převzato z Plusu

Ve skutečnosti rozhodnutí o malém odkladu Mayové vyhovuje, protože dostala čas prosadit svou, ale zároveň ne příliš dlouhý na zásadní změnu politiky. A současně se pokusí alespoň vytvořit dojem, že s unií ještě něco nového dojednala ohledně sporné irské pojistky. I nadále hrozí, že nejednotní britští poslanci nedokážou čas využít a situace bude na konci června ještě horší.

Odklad záleží na postoji všech členských států. Zatím jen nemnozí, například Česko, s odkladem souhlasili. Ostatní chtějí slyšet, co s novou lhůtou Britové udělají. Tento postoj má v sobě skryté nebezpečí – i oni se stanou součástí cirkusu brexit.

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít