Dnes tolik nechlastejte, prosím. Saniťáci stávkují
V poslední době je v Londýně každý druhý den nějaká stávka. Stávkují řidiči vlaků. Autobusáci. A teď se k nim přidali i paramedici, takže v některých dnech nejezdí ani sanitky. Naštěstí je každou stávku potřeba oznámit předem, a tak se na to my prostí občané můžeme připravit.
Jak pravil náš premiér Rishi Sunak, měli bychom se ve dnech, kdy saniťáci stávkují, co nejvíc vyhýbat nebezpečí, neprovozovat některé sporty a – neožírat se.
Nevím, kolik lidí si vzalo žádost britského premiéra k srdci. Řekla bych, že mnoho ne. Nebo si umíte představit notorického ochlastu, jak si říká: „Jo, jo, Sunak má pravdu. Chtěl jsem si zadělat na détéčko, ale neudělám to. Dám si jen tři piva.“
Myslím, že většina ožralů nepočítá s tím, že se ožere. Pokaždé je to překvapí, i kdyby padali na hubu denně. Stačí se maličko podnapít a začne vám to myslet jinak. V dobách svého londýnského taxikaření jsem měla hned několik stálých zákazníků, kteří každou sobotu jezdili do hospod předožralí.
Toužili ušetřit. Koupili si pár flašek laciného alkoholu, ještě doma je vypili a předsevzali si, že si v hospodě dají jen jeden jediný drink. Vždycky navečer se mi cestou do hospody svěřovali se svým plánem… a potom, v časných ranních hodinách, jsem je sbírala z chodníku před hospodou, nalité jak slívy.
Nevěřím, že kvůli stávce saniťáků zchudnou hospodští či majitelé obchodů s alkoholem.
V ohrožení života
A nemůžu se zbavit pocitu, že kdyby se lidé v Londýně tolik neožírali, možná by saniťáci nemuseli stávkovat.
Na britské železnici začala třídenní stávka, komplikace ve vlakové dopravě byly i ve Francii
Číst článek
V předcovidových dobách tvořili podle neoficiálních statistik o pátečních a sobotních nocích ožralové osmdesát i víc procent jejich klientů. Jedna saniťačka patřila mezi mé stálé zákazníky v taxíku, a tak jsem to měla z první ruky. Tvrdila, že za ty roky, co tohle dělá, se z ní jistě stala alkoholička jen díky výparům táhnoucím z pacientů.
„A nemohli by vaši dispečeři výjezdy k opilcům trochu… omezit?,“ ptala jsem se jí. „Koneckonců si za to můžou sami…,“ dodávám. Jako taxikářka jsem měla právo příliš opilého zákazníka odmítnout, i když jsem to samozřejmě nedělala.
„Ne, to by nešlo,“ řekla s povzdechem. „Nesmíme řešit, jestli si někdo ublížil vlastní vinou. Otrava alkoholem má prioritu dvě – po srdeční zástavě, zástavě dechu a tepenném krvácení. Otrava alkoholem je skvělá příležitost, jak zemřít, i pro mladého člověka. Nebýt nás…,“ odmlčela se.
Autorka je spisovatelka, žije v Londýně
Babišův rohlík a Fialův Reagan
Kateřina Perknerová
Senátní zlaté mlčení
Ondřej Konrád
Jak reálná je vláda ANO s ODS
Jiří Pehe
Zlato už zase září, uprostřed nejistot
Tereza Zavadilová