Brusel dohnal Nový Jičín. A ukázal, co v předvolební debatě schází

Tento týden se to stalo. Brusel se konečně může bez ostychu podívat do očí třeba Novému Jičínu. I do metropole Evropské unie totiž dorazil jeden z kandidátů na českého prezidenta. Bruselští Češi se tak už nemusí cítit jako přehlížení občané druhé kategorie. Tím ale důvody k radosti končí.

Brusel Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Šest kandidátů na prezidenta České republiky.

Šest kandidátů na prezidenta České republiky. | Foto: Filip Jandourek, Vojtěch Duchoslav | Zdroj: Český rozhlas

Oním kandidátem, který vyrazil do hlavního města Belgie, byl Jiří Drahoš. Budeme-li vycházet z definice Miloše Zemana, nebylo neformální setkání bývalého předsedy Akademie věd s několika desítkami bruselských Čechů žádnou kampaní, protože ani jednou neřekl: „Volte mě.“

Důvod, proč o tom píšu, je ten, že po tomto setkání jsem udělal něco, co jsem ještě nikdy neudělal a možná už nikdy neudělám. Ano, zvědavost mi nedala a na internetu jsem si pro srovnání pustil záznam z nekampaňového setkání s občany prezidenta Zemana. A ano, bylo to s občany Nového Jičína.

Prezident Miloš Zeman | Foto: Jaroslav Ožana | Zdroj: ČTK

Nehodlám zde porovnávat názory ani vystupování obou pánů, natož je hodnotit. Zaujalo mě to, na co se potenciální voliči těchto podle průzkumů horkých adeptů na postup do druhého kola prezidentské volby ptali. Obvykle to jsou problémy, které je pálí a jejich řešení považují za důležité pro své rozhodování nebo pro svůj život.

V případě Čechů žijících v Bruselu to byly nepřekvapivě otázky spojené s Evropskou unií a její budoucností. Je to pochopitelné. Většina zdejších krajanů buď pracuje v evropských institucích, nebo se o dění v unii z důvodu svého pobytu v jejím epicentru zajímá. V tuzemsku, které také patří do EU, tuhle diskuzi ale zatím nějak postrádám – když nepočítám záplavu hanopisů na sociálních sítích.

Novojičínským, soudě alespoň podle debaty s Milošem Zemanem, nedá spát to, proč ještě není premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) stíhaný za prodej OKD před více než deseti lety a zda k nám pod rouškou noci potichounku proudí zástupy uprchlíků. Psali to prý na facebooku. Abych Novému Jičínu nekřivdil. I tam padl jeden dotaz na euro od občana, podle kterého se EU hroutí a doufá, že se brzy zhroutí definitivně, aby nemusel poslouchat její diktát.

Vlajka EU na oslavách ve Varšavě | Zdroj: Reuters

Dělám to nerad (při svém příjmení dvojnásob), ale musím tohoto spoluobčana zklamat. Unie se momentálně nehroutí (pokud tím nemyslel zatím spíš zmatený odchod Británie) a nic nenasvědčuje ani tomu, že by se v nejbližší době zhroutila. Naopak. V době, kdy u nás bude vrcholit kampaň před prvním kolem prezidentských voleb, se nejspíš v Evropě naplno rozjede diskuze o prohlubování integrace EU a posilování spolupráce v klíčových oblastech.

Rozhodnutí, zda se do těchto změn aktivně zapojit, nebo jim jen přihlížet, bude jedno z nejzásadnějších, které bude muset budoucí česká politická reprezentace udělat. Brexitem se dosavadní křehká rovnováha mezi eurozónou a jejími nečleny zhoupne na stranu bloku platícího eurem, který dává jasně najevo připravenost postupovat v integraci rychlým tempem kupředu. A tam se také zjevně posune těžiště rozhodování o dalším vývoji unie.

O to, kam máme patřit, by se Češi proto měli před nadcházejícími volbami zajímat a chtít na to od politiků jasnou odpověď. Řešit to za čtyři roky nebo pět let už bude pozdě. I když se to mnohým může zdát jako vzdálené téma, je spojené třeba s rozdělování evropských peněz, které proudí do všech oblastí života obyvatel České republiky. A kdo bude stát opodál, mohl by přijít zkrátka.

Euro | Foto: pixabay.com | Zdroj: Pixabay

Česko do teď dostává z unijního rozpočtu zhruba dvakrát víc, než do něj dává. Ve finanční podpoře také vidí většina našinců včetně politiků jedno z hlavních pozitiv členství v EU. Někteří možná to jediné. S odchodem Britů se ale zdroje omezí a o evropské peníze bude nutné víc bojovat. Kdo bude jen stranou čekat, nemusí nakonec dostat tolik, kolik by chtěl nebo potřeboval. A to se pak odrazí ve výdajích doma. Česko si přitom až moc zvyklo na štědrý penězovod z Bruselu, kterému jinak tak rádo spílá.

I kvůli tomu by se lidé měli kandidátů ptát, kam chtějí Českou republiku v Evropě vést a proč. Primárně to bude úkolem nové vlády, potažmo parlamentu. Ale i hlava státu může, jak jsme se přesvědčili během pobytu Václava Klause na Hradě, svými názory výrazně ovlivnit debatu Čechů o EU. Když teď zaspíme, nemusíme ten rozjetý vlak už nikdy dohonit. A pak už nezbyde než se chlácholit iluzí, že se ta unie stejně brzy zhroutí.

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme