Podpořilo ji 120 zemí, zdrželo se 45 a Česko bylo mezi pouhými 14 státy, které se postavily proti. Velvyslanec při OSN Jakub Kulhánek náš přístup vysvětlil tím, že rezoluce „neuznává právo Izraele bránit sám sebe a své občany proti terorismu“.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Střelkyně od boku Černochová představuje v čele resortu obrany riziko

Tomu, že se ministryni Černochové výsledky hlasování nelíbily, lze rozumět. Máme si ale pokaždé, když neprosadíme v nějakém širším celku svoji vůli, balit svých pět švestek? Neměli bychom jít spíš do sebe a zpytovat svědomí, co jsme udělali, nebo spíš neudělali pro to, abychom o našem názoru přesvědčili ostatní?

Vždyť pořádná debata neproběhla ani mezi partnery v Evropské unii a NATO, ani na domácí politické scéně. Natož abychom vedli dialog s arabskými státy a zeměmi světového Jihu, který má dlouhodobě oprávněný pocit, že Sever žije jen svými starostmi a ideologiemi, a na „jižní“ optiku nebere ohledy.

Bližší gesta

Diplomacie nestojí na bouchání dveřmi, ale na trpělivém vyjednávání a získávání spojenců. Se světem by to vzalo rychlý obrat, kdyby jednotlivé vlády spolu přestaly mluvit a v lepším případě na sebe hrozily a v případě horším spolu válčily.

Naši předci si všechno toto uvědomovali, proto Masarykovo a Benešovo Československo stálo po první světové válce u zrodu Společnosti národů, na níž Organizace spojených národů v roce 1945 navázala.

Dnes sdružuje bezmála dvě stovky států. Opustit ji by bylo moudré snad jen tehdy, kdyby se skýtala šance přenést Česko na nějakou jinou, lepší planetu v jiné, lepší galaxii.

OSN, to je také dlouhá škála poradních orgánů, komisí, agentur, fondů a programů. Opravdu bychom chtěli stát například mimo Radu OSN pro lidská práva, Dětský fond OSN, Mezinárodní agenturu pro atomovou energii nebo UNESCO, tedy Organizaci spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu?

Nejde jen o to, že bychom přišli o tučné sumy, které do České republiky tečou, ale také o možnost aktivně prosazovat svá stanoviska k mezinárodnímu právu, migraci nebo dodržování lidských a občanských práv. Místo toho, abychom byli aktivnější než dosud, bychom se příště už jen dívali na ostatní dírou v plotě.

Naštěstí drtivá většina české politické reprezentace chápe, že jakkoliv je OSN těžkopádnou institucí se spoustou problémů, její role při udržování míru a bezpečnosti je nenahraditelná. A stejně tak při ochraně civilního obyvatelstva tam, kde se zrovna bohužel válčí.

Jana Černochová svým výkřikem na poušti řekla víc o sobě než o OSN. A nestačí jej bagatelizovat tím, že šlo o večerní příspěvek unavené političky na sociální síti.

Podobně zkratkovitě se ministryně vyjadřovala už dříve a z téhož soudku bylo i její nedávné zahalení se do izraelské vlajky na demonstraci, která upozorňovala, že je prolévána nejen krev nevinných Izraelců, ale i Palestinců. Zjevně jí jsou bližší gesta než drobná mravenčí práce.

Emoce do politiky patří, ovšem s mírou. Jana Černochová jich však bývá plná – ať už jako někdejší starostka pražské městské části, nebo jako členka vlády. Není ale rizikové, když taková vyhlášená střelkyně od boku stojí zrovna v čele resortu obrany?

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít