Pokud ještě váháte s návštěvou pondělního utkání, přemýšlíte o pozdním čase, zimě, představujete si náročný následující den v práci po dlouhém ponocování, zkuste si třeba připomenout, co jste v duelech na Slovensku, Ukrajině a v Polsku viděli:

Fantastického gólmana (ať už chytal kterýkoli z nich), který patří k evropské a tím i světové špičce. (Trenérovi fakt nezávidím, až se bude na jaře v kvalifikaci rozhodovat, koho postaví).

Co dalšího jste viděli? Možná některé chyby při bránění a ne úplně stoprocentní finální fázi. (Ale kdyby to bylo jinak, nehrála by většina českých fotbalistů v průměrných klubech, ale v těch nejlepších).

Ale hlavně ohromné nadšení, týmovost, kompaktnost. Chuť strčit hlavu do rány či skočit do centru, jako v hokeji, když hráči padají do střel, jak to okomentoval po těsné výhře v Gdaňsku kouč Šilhavý.

Sám trenér ví, že to těžší ještě přijde, připomíná, že tým měl štěstí při vítězství na Slovensku i teď v Polsku, kde míč zblízka nedopravil do branky ani kanonýr z těch nejvyhlášenějších Lewandowski. Ale také ho těší, když vidí, že se mu požadovaná nadstavba nezhroutí kvůli nezdravým základům.

Šilhavý vybral opakovaně fotbalisty, kteří mají chuť na hřišti plnit to, co od nich vyžaduje. Sice třeba občas chybují, netrefí branku, ale snaží se a bojují celých devadesát minut.

Takže by si teď možná on i jeho svěřenci zasloužili, aby to mohli společně předvést i bouřlivému českému publiku na úplně zaplněném stadionu v Edenu.

Jaroslav Plašil Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít