České mučednictví za kvóty

Česká vláda počátkem týdne oznámila, že v rámci současných kvót už nepřevezme žádného žadatele o azyl. Fakticky tak jen stvrdila dlouhodobý stav. I na unijní úrovni to čeští představitelé avizovali už nějakou dobu. Způsob, jak a kdy to vláda oznámila, ale budí dojem, že se pár měsíců před volbami rozhodla pro otevřený střet s Bruselem. Ať jsou její výhrady sebepochopitelnější, svým postupem porušuje unijní právo a logicky za to musí být potrestána. A možná po roli mučedníka Bruselu i touží.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ministři vnitra V4, jednání ministrů vnitra zemí visegrádské čtyřky, Milan Chovanec | Foto: Filip Jandourek

Načasování tohoto oznámení Evropskou komisi překvapilo, jak přiznala blízká spolupracovnice jejího šéfa Jeana-Clauda Junckera. Pokud se však Praha opravdu vědomě vydala na „kolizní kurz", dává smysl. Dnes do Česka přijíždí Juncker s celou suitou eurokomisařů a příští týden bude kolegium komise rozhodovat, zda proti neplničům kvót zahájí řízení pro porušení evropského práva. Lepší argument pro jí jeden z hříšníků snad ani nemohl dát.

Česku hrozí pro neplnění migračních kvót řízení před unijním soudem. Brusel rozhodne příští týden

Číst článek

Zdůvodnění české strany, proč se už nehodlá podílet na přerozdělovacím programu a k dosavadním 12 žadatelům o azyl už žádné nepřibere, v Bruselu a potažmo v Lucemburku jen těžko obstojí. Ano, systém kvót je nefunkční, proti tomu se nedá moc namítat. Rozdělení zhruba 18 500 migrantů z plánovaných celkových 160 000 pár měsíců před koncem programu opravdu nelze označit za kdovíjaký úspěch. Ano, přijímání uprchlíků v sobě nese bezpečnostní rizika, která je nutné předem eliminovat.

Jenže to všechno jsou argumenty spíše proti zavádění systému stálých kvót do budoucna než proti těm stávajícím. Rozhodnutí o aktuálních kvótách, ač s nimi Česko nesouhlasilo a s přehlasováním se nikdy pořádně nesmířilo, je jednou platným právním aktem - pokud evropský soud neřekne jinak. A jako takový je nutné tento akt respektovat. Stát si po občanech vynucuje dodržování sebenesmyslnějších nařízení podle pravidla „dura lex, sed lex" neboli tvrdý zákon, přesto zákon. Sám ale pak ukazuje, že on se tímto pravidlem řídit nehodlá a nemusí, ať to stojí, co to stojí. A že to při odsouzení Soudním dvorem EU může stát hodně.

Dědictví současné garnitury

Do Lucemburku tento případ ale rozhodně do říjnových voleb nedospěje. A i pokud ano, nedá se do té doby čekat žádný verdikt. Současnou vládní garnituru tak očekávatelné kroky Evropské komise trápit nemusí. Zdědí je její nástupci, ať jimi bude kdokoli. Teď je důležité nepohněvat si voliče, zejména když se preference některých stran nevyvíjejí nejpozitivněji. A co víc protiuprchlicky naladěný Čech ocení, než když se jeho volení zástupci postaví nepopulárnímu požadavku Bruselu. Účet za toto mučednictví Česko nejspíš nedostane hned, zaplatit ho ale jednou budeme muset všichni.

 

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme