„Je to dobrý krok, ale v prapodivném mlžném oparu,“ zhodnotil situaci jeden z předních školských expertů.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

Stručná časová osa to potvrdí bez nutnosti složitých komentářů:

Přesně před dvěma lety – v té době byl ministrem školství Stanislav Štech – zveřejnil Národní ústav pro vzdělávání text Proč a jak bude probíhat revize rámcových vzdělávacích programů.

A mezi učiteli a odborníky tak odstartoval diskusi na téma, zda revizi potřebujeme, co by mělo z učiva vypadnout, co by mělo naopak přibýt a především, jestli úřad zvládne připravit změnu lépe než před patnácti lety, kdy vzdělávací programy nahradily klasické osnovy. A kdy měla řada učitelů oprávněný pocit, že nedostali ani dost informací, ani dostatečnou podporu.

Už zhruba po půl roce odmítá ministerstvo v tiskové zprávě kritiku, že průběh revizí tají. Možná netají, ale učitelé i odborníci si svorně stěžují, že nevědí v podstatě nic. Tedy kromě toho, že na úřadě snad vznikají jakési odborné skupiny a něco dělají.

V prosinci 2018 ministr školství na sílící kritiku reaguje tvrzením, že revize se už brzy promění v celospolečenskou diskusi.

V lednu 2019 začíná pracovat skupina expertů na vizi dlouhodobého rozvoje školství.

O dva měsíce později ministerstvo utajeně přerušuje práce na revizi vzdělávacích programů s tím, že je třeba ji sladit se vznikajícím dlouhodobým výhledem. A těsně před prázdninami ministerstvo oznamuje, že kvůli vládním úsporným opatřením zruší ústav, který revizi vzdělávacích programů připravoval. Respektive ho sloučí s jiným ústavem.

Kde hledat logiku

Ano, pracovat odděleně na revizi vzdělávacích programů a dlouhodobém výhledu pro školství je nesmysl. Ano, sloučení těch dvou ústavů má logiku, jejich činnost se v lecčems překrývá a jejich práce rozhodně nebyla bez chyb.

Převzato z Plusu

Jenže to je čistě teoretická, akademická rovina. V praxi totiž hrozí velký problém.

Je velmi těžké si představit, že učitelé budou ministerstvu důvěřovat, že tentokrát už revize vzdělávacích programů připraví dobře a otevřeně. Dva roky si hrálo na schovávanou a jak se na konec ukázalo, ani samo pořádně nevědělo, co a proč schovává.

Je velmi těžké si představit, že schopní odborníci – a takoví tam také jsou – kteří na revizi pracovali, budou čekat na to, jak dopadne slučování ústavů a co všechno znamenají úsporná opatření.

A tak jsme zpátky u důvěrně známé podoby školských reforem. Pravděpodobně tam nějaká logika je. Ale málokdo ji chce a umí hledat. A skoro nikdo tomu nevěří.

Autor je šéfredaktor internetového časopisu Česká škola

Michal Komárek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít