Nejsou lidi, a co z toho plyne

Zdražuje se nejvíc za tři roky, i když je to vlastně nelogické. Hospodářský výkon v celé Evropě roste stále pomaleji, proto by měly zpomalit také ceny.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Příslušný řemeslník není k dispozici, anebo je tak drahý, že si drobnou domácí havárii člověk raději vyřeší sám (ilustrační foto) | Zdroj: Fotobanka Pixabay

Ovšem Česko je v širším kontextu výjimkou a při pomalejším výkonu jdou ceny nahoru stále rychleji. Když to je vidět i v datech Českého statistického úřadu a Eurostatu, pak něco opravdu není v pořádku. Existuje také stejná odpověď, proč se to všechno děje, a ta zní, že nejsou lidi.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Nejsou lidi, a co z toho plyne

Po takovém vysvětlení už každý Čech rozumí. Zkušenosti s tím, sehnat nějaké služby, jsou obvykle tristní. Buď příslušný řemeslník prostě není k dispozici, anebo je tak drahý, že si drobnou domácí havárii člověk raději vyřeší sám. Vzhledem ke spotřebovanému času je to také drahé, navíc je to neefektivní, ale aspoň bude hotovo.

Nemluvě o podnikatelích, kteří odkládají realizaci svých nápadů ze stejného důvodu – neseženou nikoho, kdo by pro ně pracoval. Jednou větou, dostatečným vysvětlením cenového růstu je přezaměstnanost, stejná jako v drsných časech socialismu. Každý má práci, ale nikdo nepracuje, říkalo se tehdy.

Myslelo se tím jako dnes, že se těžko hledali lidé pro práci v klíčových odvětvích průmyslu či služeb. V takové zemi se zastavil rozvoj a také se v ní těžko žilo, protože člověk si všechno musel zařídit sám.

Lidé nebudou, platy porostou

Jak tedy mohlo dojít k tomu, že si na komplikace, které přece měly skončit před třiceti lety, najednou člověk chtě nechtě vzpomene. Otázka zkrátka zní, jak mohlo po třiceti letech opět dojít k tomu, že nejsou lidi.

Ani tady nejde o nějaké velké tajemství, jen se o tom těžko mluví. Od krize uplynulo už šest let a něco se během té doby odehrálo špatně. Česko tehdy mělo k dispozici lidské zdroje, které mohlo využívat k novému vzestupu, a také se počet zaměstnanců zvýšil o 300 tisíc.

Ovšem do podnikatelského sektoru se jich přihlásilo pouhých 100 tisíc, tím se ovšem z větší části jen vyrovnal krizový výpadek, kdy se naopak propouštělo. Ovšem 200 tisíc jich přibylo ve veřejných službách, z toho zhruba polovina ve státních institucích a zbytek v komunále. Třetina z toho byli úředníci, zbytek pracovníci ve školách, zdravotnictví a sociálních službách.

V každém případě se prohospodařil potenciál, který bylo možné využít k modernizaci země. Peníze šly do provozu, jehož kvalita se zase o tolik nezlepšila.    

Aktuální otázka zní, co s tím právě dnes dělat. Lidé nebudou, platy porostou, dál se zdraží služby i zboží, přesto se nebude propouštět a lidé dál nebudou, proto bude nutné platit ještě vyšší mzdy – a nakonec se české výrobky stanou příliš drahými, aby si je koupil ten, kdo na ně není odkázán.

Postoje špiček zdejší politiky i hospodářství se zatím nemění. Nějak se to s pracovní silou i drahotou vystříbří, a pokud to náhodou nevyjde, tak to za nás vyřeší další krize. 

Autor je komentátor serveru Echo24

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme