Velká šance na modernizaci z evropských peněz právě Česku protéká mezi prsty

Česko nestihlo do konce dubna poslat do Bruselu Národní plán obnovy, ale to je ta nejmenší potíž s programem, který měl zemi připravit na druhou polovinu 21. století. Na základě plánu by mělo Česko získat z Evropské unie 172 miliard korun v dotacích a možnost půjčit si výhodně až 400 miliard. Vláda Andreje Babiše (ANO) páteční termín nestihla. Stejně jako dalších 18 členů unie.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Milon eur

Slíbené peníze by měly jít podle pravidel Evropské komise na obnovu po covidu, do digitalizace, zelené transformace a na reformy. To česká verze splňuje jen zčásti. Ilustrační foto | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Domácí úkol splnily včas například Německo a Francie, ale také Slovensko, Řecko, nebo Lotyšsko… Nedodržení termínu neznamená, že země ztratí na peníze nárok, jen že první miliardy na obnovu po covidu nepřijdou už v létě, ale později.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Šabata: Velká šance na modernizaci z evropských peněz právě Česku protéká mezi prsty

Česká vláda začala s přípravou včas, ale špatně – plán byl dlouho jen pro pár zasvěcených a obsahoval nesmysly. Nyní končí připomínkové řízení a finální podoba je lepší, ale stále nedokáže připravit Česko na výzvy konkurenčního digitálního světa. Jen vyspraví zemi v současné podobě. A to je škoda.

Přitom podobná příležitost chytře investovat tolik peněz se může opakovat až v příští generaci a je pravděpodobné, že většina zemí EU si obrovskou šanci nenechá ujít a Česko bude dál zaostávat. Například slovenský plán – včas odevzdaný – je určitě lepší než ten český.

Promarněná příležitost

Slíbené peníze – vláda v poslední verzi počítá se 172 miliardami grantů a 20 miliardami v půjčkách – by měly jít podle pravidel Evropské komise na obnovu po covidu, do digitalizace, zelené transformace a na reformy. To česká verze splňuje jen zčásti. Především část modernizační postrádá ambice, cíl, proč k němu chceme dojít a jak. A není to jen použitým úřednickým jazykem.

Má tato vláda vizionáře, lídra změny, osobnost, které opravdu leží na srdci budoucí kvalita státní správy, výzkumu nebo vzdělávání? Ať už si myslíme o 90. letech minulého století cokoliv, byl hlavní osobností tehdejší transformace Václav Klaus, u sousedů později Mikuláš Dzurinda a Ivan Mikloš.

Rozumné využití nabízených miliard je totiž jen zčásti úkol účetní, větší výzva je to pro politiky – načrtnout budoucnost Česka v rychlém světě umělé inteligence, řečeno ve zkratce, a sestavit program – peníze tu jsou – a vést.

Jenže dosluhující vláda hledí na rozdělení peněz podle dosavadních schémat, první verze plánu obnovy byly podle kritiků nadměrně „betonové“, vláda se tam pokusila propašovat například i proplácení daňových změn, což jsou povinnosti státního rozpočtu nijak nesouvisející s covidem a reformami.

V poslední verzi je na zvýšení odolnosti systému zdravotní péče, která při epidemii stála a padala s počty lékařů a sester, připraveno necelých pět miliard. Ale na projekt se vznikem Centra onkologické prevence v Praze víc než dvojnásobek. Je to plán sice rozumný, ale jak pomůže nemocnicím v celém Česku čelit nějaké příští epidemii? Kde se vezmou peníze na lékaře a sestry v Chebu, Náchodě, Uherském Hradišti?

Pětisetstránkový Národní plán obnovy je smutné čtení o promarněné příležitosti pro Česko za 200 miliard.

Autor je šéfredaktor Českého rozhlasu Plus

Petr Šabata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme