Česko jako německý satelit? Malá úvaha o montovně českého štěstí

Německo je ekonomicky silná země, která v Evropě získává stále větší politický vliv. O tom není sporu. S odchodem Velké Británie z Evropské unie a hospodářsky mátožnou Francií vyniká Německo v evropském klubu víc, než mu je milé. „Nevyčnívat” bylo a je imperativem německé zahraniční politiky, což se nedaří vždy. Vědomi si toho jsou jak Němci, tak všechny ostatní země, se kterými spolková republika sousedí. Česko pochopitelně není výjimkou.

Komentář Berlín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Německá kancléřka Angela Merkelová během summitu G20 v Hamburku. | Foto: Wolfgang Rattay | Zdroj: Reuters

Nepřekvapuje mě, že se v této době, kdy Německo vyčnívá, ozývají v české kotlině názory, že Česko bude pod německou kuratelou a brzy se dost možná stane německou kolonií. Už teď si prý Německo udělalo z Česka levnou montovnu svých výrobků. Ani mě nepřekvapují národovci, kteří dýchají na křišťálovou kouli a po důkladném vyleštění v ní vidí temnou budoucnost českých zemí.

Podle mě se tu ozývá historická zkušenost malého národa, o jehož osudu většinou rozhodovali jiní. Zkušenost, která dala vzniknout jakémusi mindráku, jehož součástí je nedůvěřivost, opatrnost a chatrná sebedůvěra. I proto se důvody domácí mizérie snáz hledají za hranicemi. To oni, ne my!

Šéf CzechInvestu: Česká ekonomika má své limity, nejsme Německo

Číst článek

Za monarchie to byla Vídeň, v Evropské unii je to Brusel popřípadě Berlín. Postoj, který dokážeme razit se zatvrzelou trucovitostí. Přestože kupříkladu velmi profituje z členství v unii ekonomicky i politicky, je Česko nejeuroskeptičtější zemí evropského klubu. Zahraniční diplomaté, kteří se diví, musejí důvody tohoto vzdorovitého postoje hledat hluboko v sedimentu české duše.

Že jsme montovnou německých firem, jak často naříkají čeští národovci, a že se stáváme závislým německým satelitem, jsou nářky možná oprávněné, ale spílat bychom měli hlavně sami sobě. Od sametové revoluce uplynulo skoro třicet let, doba dost dlouhá na to, abychom stále ještě mluvili o „mladé demokracii”, která zažívá „transformační těžkosti”. Pokud by tato země nechtěla být montovnou, musela by zformulovat vizi, čím chce být. Zemí nových technologií a průmyslu, který vytvoří pracovní místa na několik generací dopředu? To by ovšem třeba školství a vzdělávání muselo být jednou z nejdůležitějších priorit a ne zoufale podfinancovaným rezortem.

Německo českýma očima. 'Líbí se mi tu, doma to ale není,' říká záložník berlínské Herthy Darida

Číst článek

Jedna inspirace ze sousedního Německa. Bavorsko je dnes bohatou a úspěšnou spolkovou zemí. Člověk má skoro pocit, když slyší Bavory mluvit o své vlasti, že tomu tak je od nepaměti. Ovšem ještě v poválečných letech bylo Bavorsko zemí, které doslova čouhala sláma z bot. Byla to chudá země sedláků, na kterou ostatní bohatší spolkové země doplácely solidární příspěvek ještě v 70. letech. Bavorská vláda ale měla dlouhodobou vizi, kam se jejich země má ubírat. A této vizi podřídili svou politiku. Běh na dlouhou trať, pochopitelně.

Vnímat se jako zrnko v mlýnici mocných je v jednom ohledu pohodlné. Dá se na to krásně vymlouvat. Jak se říká, každý svého štěstí strůjcem. Ovšem montovnu českého štěstí tady žádný zahraniční investor nepostaví. S plánem musíme přijít my sami.

Pavel Polák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme