Po pokutách, udělených Báňským úřadem, které se – jak informoval Deník N – u některých lidí vyšplhaly až na 15 tisíc korun, tak ze strany represivních složek a důlního průmyslu přichází další snaha o ekonomické zastrašování těch, kteří se nasazením vlastních těl snaží upozorňovat na blížící se ekologickou katastrofu a bezohlednost uhlobaronů a důlních společností.

Organizace Limity jsme my už na sociálních sítích vyhlásila sbírku a požádala o solidární finanční výpomoc. Aktivisté vysvětlují svá stanoviska v kontextu probíhající klimatické změny.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

Upozorňují v nich na to, že pokusy o finanční likvidaci českého klimatického hnutí nedávají vzhledem k nutnosti umenšit emise o celých 65 procent v následujících letech žádný smysl. A že je to právě fosilní průmysl, kdo na ničení planety vydělává a přitom nemusí nést za stávající situaci de facto žádnou odpovědnost. V globálním měřítku byly tři ze sedmi nejvýdělečnějších firem loňského roku právě z oblasti fosilního průmyslu.

Zároveň se ukazuje, že tyto a podobné firmy investují neskutečné částky do snahy zdiskreditovat a zakrýt fakta týkající se klimatické změny. ExxonMobile nebo Shell utrácí miliony dolarů, aby lobovaly proti opatřením, která mají naši planetu (a spolu s tím i nás všechny) chránit. Před časem to prokázala zpráva, zveřejněná na stránkách InfluenceWeb.

Od Pařížského summitu tyto firmy vynaložily více než miliardu dolarů na to, aby ovlivnily narativ, který se o klimatické změně a jejích dopadech šíří. 

V Čechách patří „uhlobaroni“, jako je Pavel Tykač nebo Daniel Křetínský, k těm nejbohatším lidem společnosti, ČEZ, který je jediným akcionářem a odběratelem žalujících Severočeských dolů, je zase jedna z nejziskovějších firem v republice.

Žijeme v paralelním vesmíru?

Organizace Limity jsme my ve své výzvě uvádí, že jen během loňského roku si topmanažeři této firmy vyplatili na odměnách 22 milionů korun. A teď – prostřednictvím Severočeských dolů – žalují skupinu lidí, kteří se nebojí upozornit na to, že tento typ podnikání ohrožuje budoucnost celé planety.

Je přitom paradoxní, že by to mělo být přesně naopak. Firmy, jejichž ziskovost je postavená na ničení planety, a které opakovaně přenášejí řešení negativních externalit spojených se svým byznysem na stát a společnost, dluží nám. Ne my – potažmo aktivisté a aktivistky – jim.

Převzato z Plusu

Není možné, aby to byla veřejnost, kdo bude se znalostmi o dopadech těžebního a fosilního průmyslu na planetu a klima řešit důsledky byznysu multimilionářů, bohatnoucích na úkor naší budoucnosti. V debatách o smogu, špatném ovzduší, nárůstu nemocí spojených se znečištěným životním prostředím se téměř nikdy neobjevuje, že by to měly být právě tyto firmy, kdo tu má být plně zodpovědný za své podnikání – má-li ho vůbec provozovat.

Podnikat má být i riziko. Ne jistota, že vydělávám na ničení životního prostředí a ještě všechny vedlejší náklady, spojené s mým byznysem – ať se už bavíme o MHD zdarma v období smogových dnů, penězích za zdravotnickou péči nebo investic do ekologických opatření – uhradí stát nebo města.

Žaloba Severočeských dolů i pokuty báňského úřadu ale ukazují, že pořád ještě žijeme v paralelním vesmíru. V něm vládne právo na jakkoliv špinavý a devastující byznys před svobodnou občanskou společností. Snad se to sílícímu klimatickému hnutí podaří časem změnit. Nejdřív ale bude muset ustát snahy o finanční likvidaci.

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít