Chceme průjezdné Česko

Volby v čase prosperity mají jednu nemalou výhodu. Umožňují mluvit o některých věcech a slibech bez jistoty, že se stejně nikdy neuskuteční. Což samozřejmě nezaručuje, že se opravdu uskuteční, nicméně aspoň bychom je mohli brát trochu vážně.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Dálnice D8, poblíž obce Prackovice nad Labem | Foto: Filip Jandourek | Zdroj: Český rozhlas

Jako třeba ony stovky kilometrů nových dálnic a železniční tratí, o kterých nesní jen Andrej Babiš, ale v zásadě všechny relevantní strany. Zdá se, že nekonečná oprava dálnice D1 konečně přinesla nějaký smysl. 

Sliby nových dálnic samozřejmě nepatří k úplným novinkám - posloucháme je víc než 20 let při všech možných volbách a liší se jen v délce přislíbených staveb: od obchvatů měst až po dlouhé a zcela nové úseky, které mají tu výhodu, že se dají slibovat stále dokola - a to i po tomto volebním období, v němž se nejvýznamnější dokončenou operací stal šestnáctikilometrový úsek na cestě do Drážďan budovaný pouhých 9 let. 

A samozřejmě, abychom nezapomněli, pak tu máme ještě ony 2,5 kilometru dálnice do Hradce Králové, když se stát konečně dokázal po dlouhých letech dohodnout s místní majitelkou půdy paní Havránkovou. 

Pravda, není to mnoho, navazující úsek směrem na Jaroměř a dále do Polska se oproti plánům ještě ani nezačal stavět. Takže je nejspíš na čase, aby se plány staly realitou. 

Civilizační zaostávání Česka 

V roce 2017 už nemohou být dálnice a rychlé železnice luxusem, který se slibuje jako dárek, ale úplně obyčejným standardem. A další cesty do jižních Čech všemi těmi vesničkami, kde lidé už musejí být za léta šílení, že ve své obci nemůžou přejít v klidu silnici, jsou prostě dál nepřijatelné pro cestovatele i místní obyvatele. 

A stejně se to má i s vysokorychlostními železnicemi, což je projekt finančně i jinak poněkud náročnější, až to zní jako sci-fi, ale to už přece také nemůže být pravda.  

Už před osmi lety vyšla kniha, v níž hejtmani a Správa železniční dopravní cesty popisovali úplně jiné Česko, v němž vedou rychlé tratě skoro do každého krajského města. To je samozřejmě nereálný sen, který nedává ani finančně smysl. Ale minimálně trať spojující Prahu s Brnem, kterou by šlo ujet za smysluplnější čas, než jsou dnešní dvě a půl hodiny, nemůže být už žádný futuristický plán na úrovni hyperloopu. 

Dálnice D8 | Zdroj: Český rozhlas Plus

Plus bychom si snad mohli a měli dovolit i napojení na západoevropskou síť VRT. Mimochodem, návrat Čechů do vlaků je velmi pozitivním trendem posledního desetiletí.  

Ovšem na začátku renesance železnice stáli soukromníci. Radim Jančura a Leoš Novotný nabídli jiný zážitek při cestách na Moravu a jejich služby, které se ještě v roce 2011-12 zdály jako úplná revoluce, se staly rychle běžnou normou, což jen odhaluje, jak neuvěřitelně zastaralé poměry tu ještě donedávna na železnici vládly.  

A stejnou péči jako u soukromníků by teď mohli Češi snad očekávat i od státu, který si platí. Civilizační zaostávání Česka v dopravní infrastruktuře začíná být hodně zřetelné a ostudné. 

Zkusme brát zase jednou všechny ty sliby vážně. Pokud by se příští čtyři roky staly začátkem české dopravní revoluce, nebyl by to ztracený čas. Ano, chceme průjezdné Česko. A jakkoliv se tahle slova nemají moc používat, máme na to taky už snad po těch letech nárok. 

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme