Německo v posledních deseti letech bohatne. Řada studií ale dokládá, že pětina společnosti těch nejchudších v posledních dvou desetiletích ještě více zchudla. Vláda proto dala dohromady komisi. Berlínský sociolog Michael Hartmann k tomu pro rozhlasovou stanici Deutschlandfunk ironicky poznamenává: Když pro věc nechceš nic dělat, zřiď komisi.

Ale vážně. Za posledních 20 let podle Hartmanna nejchudším, tvořícím pětinu populace, reálné příjmy klesly o 10 procent, zatímco příslovečných horních deset tisíc si příjmy reálně vylepšilo o celých 16 procent.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

V Německu se opět objevily chudinské čtvrti. Je rozdíl, zda žijete v kdysi bohatém průmyslovém Dortmundu či Essenu v jejich jižní, anebo v severní části. V roce 2015 Alternativa pro Německo ve volbách dosahovala sotva pěti procent. V posledních volbách ve zchudlé severní části Essenu si mohla připsat celých 15 procent.

Podle Hartmanna příčinu sociální rozběžnosti nelze hledat jen v rozdílu mezi východem a západem. V bývalé NDR jsou už dnes oblasti, které se co do úrovně bohatství mohou srovnávat se svými staršími sestrami, byť hojnosti Bavorska rozhodně ještě nedosahují. Například nejen Berlín a na něho navazující Potsdam, ale i značná část Braniborska, Berlín obtáčející. Berlíňané jí říkají „tučný pás“.

Nájmy a bydlení

Kolínský politolog Christoph Butterwegge, studující problematiku chudoby, pro změnu připomíná „pás zrezavělý“. Míní jím kdysi bohatou průmyslovou oblast Spojených států, nyní označovanou jako „rust belt“. Odtud se rekrutují voliči Donalda Trumpa. Odtud přichází i neblahý způsob amerikanizace Německa, před nímž varuje.

Sociálně se obě strany příjmového spektra vzájemně vylučují. Nejsou to jen sídliště, plná životní marnosti, beznaděje a rostoucí chudoby, ale i movitá města s převahou obyvatel příjmově nadprůměrných. Nájmy bytů v takových městech rostou do horentních výšin. Přiměřené bydlení je tu pro smrtelníka takřka nedostupné. Přespolní, který by zde jinak našel slušné uplatnění, to nakonec vzdá.

Převzato z Plusu

Sociologové v oblasti bydlení zaznamenali určitý paradox. Chudí lidé sice vysoké nájmy neplatí, rostou jim ale ostatní náklady na bydlení, a to až do celkové výše 39 procent příjmu, tedy bezmála 40 procent, považovaných za hranici bídy. Lidem bohatým vzdor vysokým nájmům vzhledem k trvalému růstu příjmů náklady na bydlení naopak relativně klesají.

Jedno je jisté. Na německém kapitalismu, kdysi tak úspěšně humanizovaném, je něco špatně. Jak vidíme: Už ani liberály neposlouchá!

Autor je publicista

Ivan Štern Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít