Zemanovo bloudění po Hedvábné stezce

Prezident Zeman miluje gigantické projekty.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Peking Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Prezident Miloš Zeman v Číně, duben 2019

Prezident Miloš Zeman v Číně, duben 2019 | Zdroj: Fotobanka Profimedia

A jelikož pro ně doma nenalézá porozumění, viz kanál Dunaj-Odra-Labe, kvůli němuž by bylo třeba vybagrovat Moravu, jezdí je obdivovat do Číny. Což evidentně dělá s takovým nasazením, že ho na současné konferenci o „nové Hedvábné stezce“ pozvali pekingští organizátoři na sobotu údajně hned do dvou diskusních panelů.

Lze očekávat, že je český prezident nezklame: projekt infrastrukturního propojení tří kontinentů po souši i po moři, prezentovaný čínskými vládci málem jako dobrodiní pro lidstvo, fascinuje Miloše Zemana natolik, že jej dokonce rád přirovnává k legendárnímu Marshallovu plánu.

Tedy k hospodářskému programu, kterým Američané po druhé světové válce přispěli v Evropě k nastartování hospodářského zázraku. Přesněji řečeno dopomohli k tomu jen její západní polovině, protože zemím pod sovětskou kuratelou, a tedy i Československu, Moskva zakázala se na tomto americkém programu podílet.

Zemanův příměr samozřejmě kulhá. Marshallův plán totiž poskytoval válkou rozvráceným evropským státům sice také úvěry, ale v první řadě zcela konkrétní pomoc v podobě potravin, surovin a zboží.

Rozšiřování její sféry vlivu

Naproti tomu „nová Hedvábná stezka“, která má zahrnovat přes 60 zemí v Asii, v Africe a v Evropě, stojí a padá s úvěry od fondů čínské vlády a od Asijské infrastrukturální banky, zřízené před pěti lety z iniciativy Pekingu.

Poskytování těchto úvěrů je pak často spojeno s podmínkou, že výstavbu silnic, železnic a přístavů budou zajišťovat čínské firmy. A ty si nezřídka dovezou z Číny nejen vlastní pracovníky, ale i suroviny a komponenty.

Místo pracovních příležitostí pro vlastní lidi a rozvoje vlastního hospodářství tak zbydou dotyčným zemím hlavně horentní dluhy a vyhlídka na to, že se kvůli nim nedostanou v příštích desetiletích ani k ziskům z nové infrastruktury. Příkladem je Šrí Lanka, která nakonec musela Číňany vybudovaný přístav Hambantota pronajmout na 99 let čínskému státnímu podniku.

Schůze navzdory znepokojení Západu. Čínský prezident jedná v Římě o nové Hedvábné stezce

Číst článek

V Evropě je předlužením vůči Číně ohrožena například Černá Hora. Natěšeni jsou na čínské investice do infrastruktury naproti tomu v Srbsku, kde čínská státní firma staví most přes Dunaj a dvě další čínské firmy hodlají spojit Bělehrad s Budapeští vysokorychlostní železnicí.

Prezident Zeman se teď v Pekingu snaží o to, aby, jak to formuloval jeho mluvčí Ovčáček, „jedna z větví nové Hedvábné stezky vyústila i v České republice“. Otázka je, zda je opravdu o co stát. Je totiž evidentní, že projekt hedvábné stezky slouží Číně k rozšiřování její sféry vlivu. A že přitom nemá nejmenší zábrany.

Když teď do Pekingu odjížděl německý ministr hospodářství Altmaier, řekl, že výstavba infrastruktury mezi Asií a Evropou je sice důležité téma, ale že je přitom nezbytné dodržovat mezinárodní standardy v oblasti sociálních norem, ochrany životního prostředí a lidských práv.

Když se ve čtvrtek na českém velvyslanectví v Pekingu oslavovalo 70 let od navázání československo-čínských diplomatických vztahů, nepadlo zcela jistě ani slovo o tom, že je to 30 let, co čínská armáda zmasakrovala na náměstí Nebeského klidu stovky až tisíce lidí, žádajících svobodu a demokracii. Tahle tragédie je v Číně dodnes tabu. V té Číně, jejíž cíle český prezident tak horlivě podporuje.

Lída Rakušanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme