S Čínou jednejme jako s EU, ne jako součást pofidérní skupiny 16+1

Skandály kolem různých aspektů posilování čínského vlivu v Česku vytváří poněkud mylný dojem, že je to jen Česká republika, kdo nadbíhá čínskému komunistickému režimu. V nadbíhání Pekingu se ale předhání celá Visegrádská čtyřka. Mohli bychom se jen dohadovat, kdo ze středo- a východoevropských států v podlézání Číně dnes vlastně vede.

Komentář Praha/Peking Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Čínské investice | Zdroj: Fotobanka Profimedia

V čele pelotonu je ale nepochybně Maďarsko Viktora Orbána, které dokázalo přitáhnout nejvíce skutečných čínských investic, i když třeba i tak problematických, jako je například čínský telekomunikační gigant Huawei.

Přehrát

00:00 / 00:00

Luboš Palata: S Čínou jednejme jako EU, ne jako součást pofidérní skupiny 16+1

V Maďarsku je také nejsilnější čínská komunita ve střední Evropě. Do Číny ale zamířil i polský pravicový prezident Andrzej Duda, Bratislava loni hostila čínského ministra zahraničí, který si ovšem od prezidentky Zuzany Čaputové musel vyslechnout kritiku stavu lidských práv v Číně.

Hlavním selháním střední Evropy je ale formát 16+1, který před lety vznikl právě díky iniciativě středoevropských zemí, ke kterým se přidaly balkánské a další státy z východní části Evropy.

Na několika těchto summitech jsem osobně byl a už jenom svojí atmosférou to byl velmi podivný podnik, který ze všeho nejvíce připomínal příjezd monarchy mocné říše do oblasti vazalských státečků.

Prozápadní kormidlo

Summity mají téměř nulové faktické výsledky, čínská strana na papíře už roky ujišťuje o připravenosti miliardových investic především do dopravní infrastruktury, ale ty jsou buď v rovině vzdušných zámků, nebo mají minimálně mnohaleté zpoždění oproti původním plánům.

Podivný formát 16+1 je právem kritizován dalšími členy Evropské unie, kteří příliš nechápou, proč něco takového vlastně existuje a jaká je logika tohoto uskupení.

Podle mého je jediná: státy 16+1 se oproti zbytku Evropské unie vyznačují slabší úrovní demokracie, vyšší mírou korupce a menší kritičností vůči čínskému komunistickému režimu. Je to takový měkký podbřišek Evropy, který – jak ukazuje vývoj v Polsku, Maďarsku, ale i Rumunsku – je náchylný k autoritářství a porušování pravidel právního státu.

Petříček o vztahu k Číně: Musíme posilovat demokracii proti hrozbám jako dezinformace a kyberútoky

Číst článek

Není proto divu, že Čína tyto státy sehnala do jednoho houfu a zkouší, co s nimi půjde. Formát 16+1 je prostě špatný nápad, bez ohledu na to, že u jeho počátku stáli i takoví důvěryhodní politici, jako bývalý polský premiér a později šéf Evropské rady Donald Tusk.

Pokud chce šéf vlády Andrej Babiš ukázat, že dokáže držet pevně v rukou prozápadní kormidlo české zahraniční politiky, měl by udělat jediné. Na žádný další summit 16+1 místo churavějícího Miloše Zemana nejet a čínské partnery odkázat na jednání s celou unií. Protože to je jediné smysluplné uskupení, kde jde s Pekingem něco skutečně přínosného vyjednat.

Autor je komentátor Deníku

Luboš Palata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme