Stejně tak bych rád připomněl prozíravé občany Hongkongu. Na místní vládě si stávkou vynutili uzavření hranic s pevninskou Čínou. A stejně prozíravou vládu Tchaj-wanu. Už v lednu, protože znají své pevninské pappenheimské, důkladně kontrolovala všechny příchozí do země a posílala je do karantény.

Přehrát

00:00 / 00:00

Je Čína v boji proti nákaze opravdu naším vzorem?

Evropa mezitím v blahém přesvědčení, že na prohlášeních čínské vlády, že má nákazu pod kontrolou, něco je, dál přijímala čínské turisty. Dnes už víme, že byli jednou z příčin, proč se starý kontinent stal následným ložiskem nákazy.

Čína není vzorem pro Nizozemce a Finy. Odmítají přijímat represivní opatření silou úřední moci. Spíše vedou své občany k projevům sounáležitosti a vzájemné solidarity. Místo aby na rozdíl od ostatních evropských zemí ve jménu zdraví suspendovali demokracii, ji tak posilují. Přitom v boji proti nákaze jsou srovnatelně úspěšní.

Když občané státu důvěřují

Podle finského listu Helsingin Sanomat se moc nenachází jen v rukou vlády, ale v dosahu každého jednotlivého občana. Jeden každý má moc šíření koronaviru účinně bránit.

Převzato z Plusu

Jistou roli tu hraje zkušenost obou národů po staletí vzdorujících nepřízni přírody. Ve Finsku severskému chladu, v Nizozemsku svévoli moře. Vědí, že čelit přírodě nelze, pokud lidé nebudou držet pospolu a jeden na druhého nebudou brát co možná největší ohled.

Pokud Nizozemci a Finové dnes obranu spojují s mobilními sítěmi, jeden každý si do mobilu stahuje odpovídající aplikaci a úřady tak mají přehled o celkovém pohybu obyvatel, pokud je obrana spojena s kvalitní zdravotní péčí a se státem, který si nelže do kapsy, pak zákaz vycházení z moci úřední je jen rizikem ohrožujícím demokracii. Neznamená to ale, že se lidé nedrží doma.

Represe a restrikce v důsledku nákazy podle amsterodamského deníku Handelsblad jsou jen alibi, za kterým se skrývá touha politiků po autoritářském řízení a po útlaku po vzoru lidové Číny. Pochvaluje si, že jeho země má nyní jedinečnou šanci „zbytku světa ukázat, jak si lze se současnou krizí poradit i bez diktátorských opatření“.

Škarohlíd může namítnout, že relativně volný pohyb obyvatel je tu vyvažován velkým bratrem, vnořeným do mobilních sítí. Má pravdu, až na jednu maličkost: velkého bratra si tu lidé do svých mobilů pouští dobrovolně. Dávají tak najevo, že svému státu důvěřují a jsou přesvědčeni, že je nepodvede.

Autor je publicista

Ivan Štern Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít