Bude v roce 2049 někdejší říše středu vedoucí mocností světa?

Pro vládce v Pekingu nezačal loňský rok valně. Totalitní systém odkryl svou slabinu, když nebyl schopen včas a efektivně zabránit rozšíření původně lokálního ohniska nákazy viru covid-19 v celostátní a posléze celosvětovou pandemii jen proto, že nikdo nechtěl takříkajíc nahoru poslat špatnou zprávu.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Propaganda v ulicích Pekingu | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Dnes už málokdo vzpomene, že když do Číny v lednu dorazily dodávky pomoci ze zahraničí, místní úřady nestály o to, aby se o ní příliš mluvilo, protože by se tak vyjevilo domácí zanedbání a liknavost.

Přehrát

00:00 / 00:00

Adam Černý: Bude v roce 2049 někdejší říše středu vedoucí mocností světa?

Čínský režim ale sice bývá liknavý, zato dokáže být důsledný, takže o pár týdnů později už armáda a bezpečnostní složky takřka hermeticky uzavíraly ve městech ulici za ulicí, ale i celé oblasti, kde žily třeba miliony lidí. Na jaře už byla patrná změna nálady, kterou charakterizoval návrat sebevědomí.

Byla to Čína, která posílala tuny roušek a dezinfekce do zemí zasažených koronakrizí a dopřávala si potěšení ze záběrů na vděčné uvítací výbory místních ústavních činitelů. Příběh rozsáhlé pomoci, pravda ne nezištné, ale přinejmenším řádně zaplacené, měl vytěsnit zmínky o původu infekce, která ve světě stála miliony životů a její ekonomické důsledky bude řada zemí pociťovat ještě po léta.

Pandemie jako příležitost

V perspektivě čínského vedení, které tradičně uvažuje dlouhodobě a strategicky, zaujala pandemie místo krize nabízející příležitost, kterou je třeba využít. Zatímco hlavně západní země týden za týdnem, měsíc za měsícem svízelně řešily, jestli protiepidemická opatření zpřísnit, aby se ochránily ohrožené lidské životy, anebo naopak uvolnit, aby se sešněrovaná ekonomika mohla nadechnout, začal Peking prosazovat své zájmy především ve svém bezprostředním okolí, v oblasti Jihočínského moře, kde buduje umělé ostrovy anebo zabírá a rozšiřuje původně neobydlené ostrůvky, na které však vznášejí své nároky i další země, jako třeba Japonsko nebo Filipíny.

Čína nevydala povolení pro misi, která má zkoumat původ viru. Podle šéfa WHO je to velké zklamání

Číst článek

Zvláštní kapitolu v politice čínského vedení představuje Hongkong, který si měl od roku 1997, kdy se ho vzdala britská správa, po půl století udržet statut zvláštní administrativní oblasti s nezávislou justicí a alespoň částečnými svobodami vyjadřování a shromažďování.

Letošek tady po předchozím drastickém potlačování demonstrací požadujících svobodné volby do místního zastupitelského sboru ukázal, že čínské vedení hodlá tento strategický obchodní a finanční uzel Asie ovládnout. Nástrojem se stal zákon o národní bezpečnosti. Ten sice formálně schválil parlament v Pekingu, ale fakticky ho formulovalo vedení komunistické strany tak, aby mohlo postihovat nepohodlné lidi v Hongkongu a vydávat je ke stíhání na pevninské Číně na základě vágně formulovaných paragrafů o separatismu nebo podpoře terorismu, pod které jde zahrnout třeba i demonstrace na podporu autonomie Hongkongu.

Čína agresivnější

Důraznější vystupování Pekingu pocítily i Spojené státy, které se počátkem letošního roku dostaly s Čínou na pomezí obchodní války, kterou odvrátilo jen tak tak sjednané příměří. To ale nemohlo odstranit základní příčiny rivality mezi dvěma největšími ekonomikami světa, kdy ta druhá dlouhodobě a strategicky usiluje dostat se na první příčku.

Na soupeření v oblasti vojenství nemůže Peking ještě nějaký čas ani pomyslet, přesto ale zaznamenal důležité body. Tím nejdůležitějším je listopadová dohoda o volném obchodu s patnácti zeměmi pacifické oblasti, která nyní představuje největší obchodní dohodu tohoto typu na světě. Zatímco Washington za prezidentství Donalda Trumpa sázel na dvoustranná jednání, ve kterých budou mít Spojené státy silnější pozici, čínské vedení dosáhlo klíčového posunu, když dokázalo vyjednat strategickou dohodu mimo dosah Washingtonu. I když o konkrétním naplnění je možné ještě spekulovat, symbolická hodnota je nade vší pochybnost.

Ve všech krocích čínské politiky byla v minulých měsících patrná jedna výrazná změna, a to mnohem sebevědomější, asertivnější, až agresivní přístup. Pekingu už nestačí, že přiměje návštěvníky, aby si odpustili kritické zmínky o citlivých bodech, jako je Tibet, Hongkong nebo dodržování lidských práv. Jeho velvyslanci opakovaně tlačí na hostitelské vlády, aby zamezily debaty na Číně nepříjemná témata. Názorný je příklad Austrálie, která poté, co se ohradila vůči prosazování vlivu Pekingu, je nyní vystavena značnému tlaku včetně obchodních sankcí a celý případ budí dojem, že má být ukázkou, čeho se mohou dočkat země, které neprokážou dostatečnou vstřícnost.

Když v říjnu 2017 sjezd komunistické strany stanovil, že v roce 2049 bude někdejší říše středu vedoucí mocností světa, vypadalo to jako jedno z propagandistických hesel. Rok 2020 ukázal, že vládci v Pekingu tento cíl berou zcela vážně.

Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR

Adam Černý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme