Všečínské shromáždění lidových zástupců změnu v neděli schválilo poté, co ji předložila Komunistická strana Číny. Stalo se tak poměrem zhruba 3000 ku třem.

Samozřejmě nejde o funkci prezidenta, jako spíše s tím sdruženou pozici stranického předsedy. Tento posun naznačuje dvě dost podstatné změny v čínském fungování.

Jednota především 

Zaprvé je to jasný signál, že dosavadní trend liberalizace čínského prostředí končí. Řadu náznaků bylo možné pozorovat už dříve, a to zejména od nástupu současného prezidenta Si Ťin-pchinga před pěti lety, ale teď je to, takříkajíc, černé na bílém.

Víra, že konkurence a volná směna povedou k otevření systému a postupné proměně politiky, se nepotvrdila. Není samozřejmě jasné, do jaké míry odráží změna mínění čínské společnosti, ale zdá se, že prezident Si má reálnou podporu, nejen proto, že se úřady úspěšně snaží vytlačit z internetu odlišné hlasy.

Vyplývá to ze starých čínských tradic a novodobé zkušenosti. Čína zažila v posledním století opakovaný rozvrat řádu, hladomor i pokles významu ve světě. Vůdce, který vyvolá dojem, že ubrání jednotu a stabilitu, se nepotřebuje tolik opírat o příslib svobody a demokracie západního typu.

Prezident Si se také snaží představit jako někdo, kdo se úspěšně vyrovnává s dvěma velkými problémy současné Číny, špatným životním prostředím a vysokou korupcí, obojí je v jistém ohledu určitým druhem znečištění.

Strana kontra předseda

Zrušení zásady nejvýše dvou funkčních období znamená ještě jeden zásadní posun. Poté, co Čína prožila několik dekád Maovy diktatury, s katastrofálním dopadem na ekonomiku a životy stamilionů obyčejných lidí, přišli čínští komunisté počátkem 80. let s novým, depersonalizovaným systémem moci. Vůdcové se povinně střídali po dvou funkčních obdobích.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Teng Siao-pching, Ťiang Ce-min i Chu Ťin-tchao vždy po deseti letech poslušně odešli a zanechali po sobě Čínu bohatší a vlivnější. Byla to v očích obyčejného Číňana úspěšná kombinace změny a stability. Tento systém, v němž strana byla mnohem více než její dočasný předseda, zřejmě právě skončil.

Císař a jeho říše

Si Ťin-pching by přinejmenším teoreticky mohl vládnout až do konce života. Příznivci proměny soudí, že nový systém odpovídá novým potřebám. Prosazení této změny pomohlo nejen to, že od Maovy katastrofální jedinovlády uběhlo už hodně času, ale také fakt, že v čínském vnímání je jednota důležitá a vyjadřování odlišných mínění je pociťováno jako ohrožení harmonie.

Si není další komunistický předseda v řadě, hrozí, že vládce, který nebude počítat s automatickým odchodem už za pět let, bude fungovat jinak než jeho předchůdci.

Je tu ještě jeden nový prvek. Prezident Si Ťin-pching se při vytváření jednoty nespoléhá jen na komunistickou myšlenku a šíření blahobytu, ale také na čínský nacionalismus, někdo by řekl šovinismus. Právě toto pojivo bude pravděpodobně držet čínský politický systém pohromadě, a případně i řídit šíření jeho vlivu ve světě.

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít