Politologické paradigma tří světů – kapitalistického, socialistického a rozvojového se stalo nepoužitelné a myslitelé hledali nový model, který by více odpovídal budoucí realitě.

Přehrát

00:00 / 00:00

Daniel Kroupa: Nový světový řád

Francis Fukujama psal o konci dějin, které za posledních dvě stě let tvořil souboj mezi socialismem a liberální demokracií – ta podle něj definitivně zvítězila. Sociální ideály se měly napříště rozvíjet na její půdě. Zdálo se, že i rozpadající se Sovětský svaz se svými satelity půjde touto cestou a rozvojové země se budou připojovat. Tvořil se nový světový řád nazývaný globalizace, založený na mezinárodním právu a svobodném obchodu. Václav Havel nabízel pro jeho budoucnost ideu jednoho světa založeného na lidských právech.

Převzato z Plusu

Jak to však s idejemi bývá, realita jí zatím příliš neodpovídala. Skeptický Samuel Huntington proto nabídnul realističtější model, který poněkud nešťastně nazval „konflikt civilizací“. Byla to vize světa rozděleného do velkých civilizačních okruhů – jejich střed tvořila světová náboženství a na jejich zlomových liniích mělo docházet k jiskření v podobě malých lokálních válek vedených konvenčními zbraněmi. Ty jaderné měly mít funkci odstrašující, která bránila válkám velkým a zničujícím.

Čína jako hlavní hrozba

Spolupráce mezi civilizacemi tak neměla být v globálním měřítku významně narušena. Vlivem vzestupu islamismu v arabských zemích a rostoucí ekonomické a technologické síle Číny se postupně svět začal blížit spíše představám Huntingtonovým.

Nejvíce z této situace dokázala těžit právě Čína. Umožňovala jí šířit svůj vliv a mocenské zájmy bez zjevného násilí, budovat tiše síť hospodářsky a technologicky závislých států, stejně jako i pronikat do struktur Západu. Proto zřejmě nebyli vůdci této mocnosti nijak nadšeni, když Rusko zaútočilo na Ukrajinu a vybudilo pozornost demokratických států k bezpečnostním otázkám.

Mohly by si totiž plně uvědomit, že hlavní hrozbou pro demokratické země není Rusko, ale Čína. Pokud totiž Evropská unie vážně začne budovat svou surovinovou, kybernetickou či hospodářskou soběstačnost a vytvořením evropského pilíře NATO dokáže samostatně čelit ruskému ohrožení, nejvíce na to doplatí právě tato mocnost.

Nejenže postupně ztratí těžce dobyté trhy, ale uvolněné vojenské síly Američanů se přesunou do čínských sfér zájmů na východě a na jihu. Na severu – a to si asi prezident Putin, počínající si jako slon v porcelánu, zřejmě neuvědomuje – do nich spadá i Rusko. Zaslepený velkoruskou imperiální ideologií dál kope pro jiného jámu a volá po obnovení světa rozděleného na zájmové sféry. Domnívá se, že tvoří nový světový řád, ale žije minulostí a ztrácí budoucnost.

Autor je filozof a pedagog.

Daniel Kroupa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít