Ruský člověk v tísni

Na jaře 2015 byl ruským parlamentem přijat zákon o nežádoucích nevládních organizacích. Rok po anexi Krymu, kterou následovaly dodnes neodvolané a naopak tu a tam rozšiřované sankce, americké i unijní. A tak se zdálo být jen otázkou času, kdy tamní generální prokuratura ukáže i na českou organizaci Člověk v tísni. Světově renomovanou, evidentně zdatnou a zkušenou.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Šimon Pánek, Veřejná debata Plusu na téma Konec migrace?

Šimon Pánek, Veřejná debata Plusu na téma Konec migrace? | Foto: Tomáš Vodňanský

Zkušenost má Člověk v tísni především v pomoci lidem postiženým přírodními katastrofami. Má ale zároveň na zřeteli i případy porušování lidských práv a k těm, je na to dost ověřitelných podkladů, dochází v Rusku běžně.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ondřej Konrád: Ruský člověk v tísni

Pokud nad tím Člověk v tísni nemínil zavírat oči, musel být objektem zájmu justice, která zakročuje proti společnostem, které „ohrožují ústavní pořádek země a její obranyschopnost nebo bezpečnost“. Což je formulace, pod kterou je při nevalné snaze možno zahrnout kdeco a kdekoho. Jak se zrovna hodí.

Až, nebo už?

Že tedy na Člověka v tísni došlo až teď, je málem překvapením, když se právě v Rusku zabývá prioritně lidskými právy.

Jak píše ve své loňské výroční zprávě, jde o zemi „s nevyjasněným politickým systémem, v každém případě velmi represivním, a má stejně nízké hodnocení svobod jako Ázerbájdžán“. Přičemž si o stavu ázerbájdžánských svobod není třeba dělat iluze. Nemají je dost možná ani dobrovolní nebo placení propagátoři putinovského Ruska.

Ředitel Člověka v tísni Šimon Pánek se tedy přirozeně nediví. Snad jen tomu, že jeho značka přišla na řadu až jako devatenáctá. Za čtyři roky od platnosti zmíněného zákona, drsně kriminalizujícího ruské spolupracovníky nežádoucích zahraničních organizací. Na místě by přitom spíš byl povzdech: Bože, už devatenáctá?

A možná i otázka, jestli tamní režim, jakkoli navenek pořád pevný, nevykazuje přece jenom lehkou nervozitu, jak by se dalo vyvozovat z nebývale ostrých policejních zásahů proti demonstrantům před nedávnými moskevskými volbami. A jak ostatně pozorujeme z průběžných represí vůči radikálnější opozici vůbec.

Jiskřička naděje

Pánkovi samozřejmě nezbývá než v Rusku okamžitě „zavřít krám“, už kvůli bezpečí svých lidí, kteří tam pracují. A ovšem doufat, že jednou přijdou zase trochu jiné časy. I když za rohem zatím určitě nejsou.

Rusko zařadilo organizaci Člověk v tísni na seznam nežádoucích. ‚Čekali jsme to,‘ říká ředitel Pánek

Číst článek

A pro ty, kdo se starají o Rusy jednoznačně mocí perzekvované, dál naplno platí paradoxní paragraf „o opatřeních proti osobám zapojeným do porušování základních lidských práv a svobod, práv a svobod občanů Ruské federace“.

Vtipálek by poznamenal, že je možná v Rusku základním lidským právem skoro žádné nemít. A že jsou na to hlavně většinoví Rusové staršího data narození dávno zvyklí. Dodejme - jejich vnučky a vnuci už ale sotva. V tom je přece jenom jiskřička naděje.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Ondřej Konrád Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme