A následně odjel na svou první zahraniční cestu. Kam jinam, než do Německa. V Berlíně nejmladšímu prezidentovi Francie v historii páté republiky připravila německá kancléřka vskutku státnické přivítání. Vojenské pocty, vřelý úsměv a politická podpora.

Vzhledem k blížícím se spolkovým volbám byla podpora Angely Merkelové patřičně odměřená. Tak, aby si Merkelová úplně nepopudila vlastní straníky a zároveň alespoň mírně ustoupila novému válci pověstného, v současnosti značně zadřeného, francouzsko-německého unijního motoru.

Davy vítající Macrona v Berlíně máváním unijních vlajek a provoláváním jeho jména si tak mohly vyslechnout slova, která se následně rozletěla mediálními kanály do světa. „Bez Evropy není mír, prosperita, svoboda," řekl prezident Francie.

Obě země se následně zavázaly více spolupracovat směrem k lepší, zářivější, bezpečnější a blahobytnější budoucnosti. Samozřejmě v rámci Evropské unie. V tomto ohledu se prohlášení nijak nelišila od mnoha jiných, které je možné číst a slyšet po evropských summitech i od jednotlivých politiků. A nejen starých členských zemí unijního spolku.

Koncert evropských velmocí

Zaznělo ovšem i novum. A důležité novum. Německo se prý už nebrání otevírání unijních smluv a je mu více než sympatické prohlubování spolupráce v rámci eurozóny. Což představuje další dláždění cesty vedoucí k vícerychlostní unii tvořené centrem a periferií. Ne takové, jakou známe už nyní v podobě států platících jednou měnou a těch, kteří jí neplatí. Ani takové, kdy některé země jsou v Schengenu a jiné nejsou.

V případě vytvoření ministra financí a dalších nových institucí eurozóny vyvstává před očima představa nové unie v unii. Doplněné o patřičné mechanismy, které budou financované ze zdrojů a mechanismů přístupných jen pro některé. Mohla by se tak naplnit noční můra především států mimo eurozónu, že peníze na kohezní fondy půjdou tentokrát alespoň zčásti jinam.

Další novum a důležité novum je jistý Macronův obrat. Řekl, že není pro takzvané společné evropské dluhopisy. Tedy mechanismus, který by umožnil státům eurozóny a možná i dalším přizvaným ručit společně za své závazky. Prý také ani nikdy nebyl. To zní poněkud v protikladu k záměru utužovat eurozónu. I k Macronově představě vytvoření systému rozdělení přebytku. Tedy doplnění měnové unie o unii fiskální.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Ale jedná se o ústupek nového francouzského prezidenta, který může být lehce obejit. Systémy přerozdělování se mohou nazývat různě a společné dluhopisy mezi nimi hned být nemusí. Důležité ale je, že nyní může Merkelová umlčet fiskální jestřáby ve své straně a Macron získal příslib změny smluv.

A po volbách v Německu může být vše jinak. Pokud vyhraje Merkelová, základní půdorys státníci narýsovali. Alespoň se tak zdá. Pokud vyhraje kandidát sociálních demokratů Martin Schulz, ten už do velké míry alespoň slovy souzněl s představou unie reprezentovanou Macronem dříve.

Hra je rozehrána a na podzim se rozehraje dále. Když se dvě největší země dohodnou, nemusí to ještě znamenat finální koncert rozdělení moci. Pokud ale poskytnout úlitby ostatním, ať už v podobě financí nebo bezpečnostních záruk, mají ke koncertu evropských velmocí nakročeno.

A pro nás specificky vše vypadá jako pocit už jednou viděného. Francouzsky déjà vu. Tentokrát se ale ještě můžeme svobodně rozhodnout, zdali se přidat, stát mimo nebo si zkusit velkou hru také zahrát.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít